20 Josef Čapek 1887 – 1945 Myslivci

na slepém rámu je původní Čapkův záznam psaný tužkou: „Josef Čapek: Myslivci“, další záznam „majetek Olgy Scheinpflugové“, dále štítky z výstav Umělecké besedy v Praze 1935 a v Jízdárně Pražského hradu a Východočeské galerie v Pardubicích (2009–2010) provenience: - r. 1935 obraz zakoupil přímo od Josefa Čapka sběratel Josef Palivec - od padesátých let byla majitelkou Olga Scheinpflugová (manželka spisovatele Karla Čapka) Přiložen znalecký posudek PhDr. Pavly Pečinkové Csc., autorky monografie a kurátorky retrospektivní výstavy Josefa Čapka v Jízdárně Pražského hradu (7. 10. 2009 – 17. 1. 2010) vystaveno: - členská výstava Umělecké besedy, Obecní dům města Prahy (leden–únor 1935), kat. č. 16 - retrospektivní výstava Josefa Čapka, Jízdárna Pražského hradu (7. 10. 2009 – 17. 1. 2010) a následně ve Východočeské galerii v Pardubicích (3. 3. 2010 – 30. 5. 2010), kat. č. 136 Josef Čapek – český malíř, grafik, divadelní výtvarník, ilustrátor a spisovatel, člen Skupiny výtvarných umělců a redaktor Uměleckého měsíčníku. Roku 1912 SVU pro názorové neshody opouští a vstupuje do SVU Mánes a rediguje Volné směry. Roku 1913 byl z SVU Mánes vyloučen. Sblížil se s S. K. Neumannem a stal se jedním z hlavních iniciátorů skupiny Tvrdošíjných, která pod názvem „A přece“ vystavovala 1918 v Praze. V třicátých letech se aktivně zapojil do antifašistické fronty a kreslil politické karikatury. Po okupaci ČSR byl 1. 9. 1939 zatčen a vězněn v koncentračním táboře, kde na samém konci války zemřel. PhDr. Pavla Pečinková ve znaleckém posudku k obrazu píše: „Mezi oravskými motivy, které od počátku třicátých let v Čapkově malbě převládají, mají významné místo Myslivci. Takový žánr tehdy nepatřil do oficiálního rejstříku moderního umění, Čapek si ho však volí záměrně, jako výtvarnou metaforu pro své laické, ale filosoficky hluboké úvahy nad obecnými otázkami lidského bytí, které tehdy v literární formě rozvíjí v knize Kulhavý poutník. Předložený obraz představuje jednu z prvních Čapkových variací na téma Myslivci a jeho malířské pojetí je ještě uvolněné, rozverné. Vitální gestický rukopis je příznačný pro tehdejší Čapkovo oslnění „přirozeným životem“, který na Oravě potkává. Podobný živelný zůsob malby se uplatňuje zejména v kompozicích s Oravankami uprostřed rozkvetlé přírody. Koncem třicátých let pak v interpretaci Oravanek i Myslivců převládne temnější, baladická nota. Předložená práce má nepochybný původ a nese všechny znaky typické pro Čapkovy originální olejomalby.“