18 Antonín Procházka 1882 – 1945 Dívka s kytičkou

na rubu autorem Ant. Procházka a popis obrazu Svůj nejvlastnější svět objevuje Antonín Procházka kolem roku 1925, kdy definitivně zúčtovává s kubismem a vrací se ke skutečnosti zidealizované, přebásněné do vysokých poloh citových. Zatoužil, aby svým uměním mohl mluvit srozumitelně k celému lidstvu. Prolínání imaginace se silným smyslovým prožíváním skutečnosti, třeba jen v představě, vystupňování modelace, dosahující plastičnosti až sochařské, je příznačné pro celý postkubistický Procházkův vývoj. Tato až do reliefnosti vystupňovaná plastičnost prostředky ryze malířskými je výrazem živelné vášně po vyjádření plné tělesnosti a hlavním charakterotvorným znakem Procházkovy tvorby. K modelačním prostředkům, k barevným valeurům a k silnému vrstvení pigmentů přistupují nové techniky, malba vosková a enkaustika. Motivem, jenž se vrací nejčastěji v Procházkově tvorbě je žena, do jejíž krásy forem vkládá všechen půvab a líbeznost lyricky zjihlé linie, objímající klasicky čistým vykroužením smyslně vymodelované tvary. Sladké únavě se oddávající Orientálky, těžkého smyslného pohledu, vystřídávají ženy záhadného úsměvu leonardovského, postavy působící dojmem voskových figurin, tančící nymfy, do jejichž rytmu těl vkládá Procházka všechnu něhu, spanilost a gracii, koupající se dívky nebo sladce odpočívající, ženy symbolizující roční počasí, bohyně krásy, lásky, Musy, hrající si děti a ženy zkrásněné, zduchovněné mateřstvím, s božským úsměvem madon.