Fotograf Pavel Baňka a malíř Jan Mikulka se dohodli, že prozkoumají „malířskost“ ve fotografii a „fotografičnost“ v malbě. Partnerskou prezentaci pojali jako dvě autorské výstavy, které se na jednom místě noří vzájemně se do sebe. Stejně jako v jednom z Baňkových nových fotografických souborů Pronikání, vzniká i mezi oběma diametrálně odlišnými tvůrčími přístupy průnik v zájmu o umělecké postižení vztahů mezi skutečností a jejími obrazy.
Jan Mikulka se s významem fotografie pro svoji veristickou malbu nikdy netajil. Zároveň ji ale nedává na odiv a vyznít ji nechává především v jemnějších formálních vrstvách svých obrazů. Zejména v zátiších z posledních let, jež maluje podle vlastní fotografických předloh, nechává fotografií ovlivnit výstavbu prostoru a obrazových plánů. Spíše než ze sociokulturní role fotografie tak vychází z jejího vlivu vnímání skutečnosti, kdy se nám fotografické obrazy jeví jako „věrohodnější“ než realita sama. Jeho paradoxní vztah k abstraktním kvalitám v iluzivní malbě přitom akceleruje právě jeho partner Pavel Baňka. Ten své fotografie naopak v posledních třech letech začal odpoutávat od záchytných bodů v realitě a to až na hranu post-avantgardních ateliérových experimentů s geometrickými prvky a rotačními průniky. Tyto velkoformátové senzuální abstrakce pak vystavuje spolu s nově konstruovanými symetriemi, v nichž se krajiny a architektury mění v jakési fiktivní, mysteriózní prostory. Záznamy existujících míst se v nich rozpadají na sugestivní „obrazce“ cizího, fantastického světa s vlastními zákonitostmi.
Kurátorem výstavy je Jiří Ptáček.
