25Jindřich Štyrský

1899 – 1942

Všudypřítomné oko

reprodukováno: - v monografii Lenka Bydžovská a Karel Srp: jindřich štyrský, str. 382, obr. 497, argo 2007 V souboru kreseb Všudypřítomné oko uvolnil Štyrský oko ze spojení s tělem, rostlinou či nerostem. Jakmile je osvobodil ze závislosti na čemkoli dalším, vstoupil na významově a námětově obsazené pole, dokonce tak, že nalézt prostor pro rozvinutí vlastní představy bylo krajně složité. S okem se ve dvacátých a třicátých letech vyrovnávali všichni významní surrealisté. Na rozdíl od nich Štyrský nepracoval s jedním okem, ani oko neumísťoval na konec falu či do hlubiny vaginy. Zbavoval je přidružených sexuálních významů, důležitých pro něj ještě začátkem třicátých let, kdy se zabýval ilustracemi Toyen k Heptameronu, v nichž ho zaujal způsob, jak autorka kreslila ženskou postavu: „Torza žen, oči ušlechtilé, plné milostné nudy, hrůzné a zvrácené v okamžiku orgasmu, něžně zamžené v hodince smrti.“ Obdobné formulace zopakoval Štyrský v roce 1933, když přibližoval Emilli. Následně dával oku stále vyhraněnější existenciální rozměr. I když soubor kreseb pojmenoval v jednotném čísle Všudypřítomné oko, pracoval vždy se skupinou očí. Každé se mu stalo vlastním objektem. Znázorňoval je v jiné poloze, velikosti a stavu, střídal oči lidské se zvířecími, nejčastěji dravců, šelem a ryb.