Jindřich Štyrský

Štyrského tvorba je v celém svém záběru nesena hluboce osobními prožitky a osobní symbolikou a patří k nejpůvodnějším odkazům evropského surrealismu.

Jindřich Štyrský se narodil roku 1899 v Dolní Čermné u Kyšperka. Po maturitě na královéhradeckém gymnáziu roku 1918 nastoupil na místo učitele v rodné vesnici. Kantorství ho však dostatečně nenaplňovalo. A tak když po smrti své matky (1920) zdědil menší obnos peněz, ihned odjel do Prahy, kde se přihlásil na Akademii výtvarných umění. Studovat však vydržel jen krátce. V roce 1922 podnikl dlouhou cestu k Jaderskému moři. Na ostrově Korčula došlo k jeho osudovému setkání s Marií Čermínovou alias Toyen (1902-1980), setkání, které znamenalo dlouholetou uměleckou spolupráci a nerozlučné přátelství trvající až do jeho smrti. 

Z hlediska dalšího vývoje se pro Štyrského staly rozhodující dva okamžiky: 

• v roce 1923 vstoupil do Devětsilu a zúčastnil se výstavy „Bazar moderního umění“ - první podstatné kolektivní akce, která znamenala nástup mladé avantgardní generace pod taktovkou teoretika Karla Teigeho.


• v roce 1934 se pak spolupodílel na založení Skupiny surrealistů v ČSR. Oproti Devětsilu, jímž prošlo přibližně kolem stovky nejrůznějších autorů, zasahujících do mnoha oborů včetně architektury či filmu, soustředilo se ve Skupině surrealistů v ČSR pouze několik vyhraněných osobností. Štyrský byl tudíž členem obou nejdůležitějších generačních seskupení a názorových základen. Surrealistickou estetiku prosazoval až do své předčasné smrti. 

V letech 1925-1928 žili Jindřich s Toyen v Paříži. V umělecké tvorbě se vymezili vůči dohasínajícímu kubismu, surrealismu i abstrakci a provolali vlastní umělecký styl tzv. artificialismus - který lze ho považovat za nejdůležitější vklad české meziválečné avantgardy do evropského malířství. Vyznačoval se intenzivním lyrismem, který umožňoval široké malířské rozpětí, sahající od jemných, odstíněných barev k výraznému pastóznímu rukopisu. Štyrský neváhal experimentovat, využíval stříkání přes šablonu a otisků nejrůznějších předmětů.

Od konce 20. let pronikaly do jeho tvorby prvky surrealismu. V roce 1932 obeslal početným souborem obrazů mezinárodní výstavu „Poesie“ (1932), uskutečněnou v Praze v Mánesu. 

Období tzv. „intuitivního“ surrealismu, charakteristické pro Štyrského tvorbu let 1934-1935, vystřídala fáze příklonu k „objektivní nadrealitě“, kterou se zabýval André Breton roku 1935 v pražské přednášce „Surrealistická situace objektu“. 

Štyrského tvorba zaujme svou sevřeností, pečlivým provedením, nepřipouštějícím jakoukoli otevřenost a nahodilost. Obsahuje ironii, černý humor, absurditu i existenciální úzkost. Štyrský byl jediným umělcem své generace, který všechny tyto stránky propojil ve vlastní tvorbě. „Jako by se svou prací sám očišťoval, postupně zbavoval všeho přidruženého, aby následně zůstala na jejím dnu jediná sedlina – melancholie jako nepřetržitá autorova meditace nad rozpadajícím se a zanikajícím světem.“ (K. Srp)