V 90. aukci umění vám představíme čtyři díla pionýra abstraktní malby - Františka Kupky, jehož tvorba patří k nejcennějším hodnotám pokladnice světového moderního umění dvacátého století. Přečtěte si více o jeho dílech v textech PhDr. Rei Michalové, Ph.D.
5/3/2023 - Topičův salon - 90. AUKCE EXKLUZIVNÍHO VÝBĚRU KLASICKÉHO A MODERNÍHO UMĚNÍ
Autorova tvorba prošla složitým procesem vývojové krystalizace. Od realistických počátků, přes secesní symbolismus až k průlomu k abstrakci v letech 1910-1913, ke svobodnému rozvinu fantazijních složek a elementů v úchvatných kosmologických vizích a vizuálně dokonalému jazyku geometrických forem. Hlavním cílem Františka Kupky bylo vyjádření skryté dynamiky vnitřních sil určujících podobu našeho světa v jeho fascinujícím bohatství.
František Kupka se narodil roku 1871 v Opočně jako nejstarší z pěti dětí notářského úředníka Václava Kupky. Od roku 1872 žila rodina v Dobrušce, kde otec získal místo obecního tajemníka. Po ukončení základní školy nastoupil mladý František do sedlářské dílny Josefa Šišky. Ten byl byl velkým spiritistou a pořádal pravidelné seance, čímž svého učně nesporně ovlivnil. S výučním listem se však Kupka nespokojil a v roce 1886 se přesunul do Jaroměře, kde ho ředitel řemeslnické školy Alois Studnička připravil ke zkouškám na Akademii výtvarných umění v Praze. Téhož roku byl přijat ke studiu do ateliéru prof. Františka Sequense.
V roce 1891 odchází Kupka na Akademie der bildenden Künste do Vídně. Krátce pobývá v Diefenbachově malířské kolonii v Hüttelsdorfu. Roku 1895 se usazuje na Montmartru v Paříži. Studuje na Académie Julian a École des Beaux-Arts, živí se ilustracemi (začíná spolupracovat s časopisem Cocorico) a návrhy plakátů, vyučuje teosofii a působí jako spiritistické médium. Roku 1900 rozvíjí spolupráci s časopisy L'Assiette au Beurre, Canard Sauvage, Temps nouveaux. Vznikají slavné satirické cykly Peníze, Mír a Náboženství. Roku 1902 ilustruje monumentální dílo Elisée Recluse Člověk a země. Získává zlatou medaili za obraz Balada - Radosti na Světové výstavě v St. Louis v USA (1904). Roku 1906 se usazuje na předměstí Paříže, v Puteaux, kde setrvá až do konce svého života.
V letech 1905-1909 ilustruje Píseň Písní, Erynie Leconta de Lisle, Aristofanovu Lisystratu a Aischylova Prométhea. Léta 1909-1912 jsou dobou intenzivních studií (Newton, Chevreul, přednášky fyziologie, pracuje v laboratoři biologie na Sorbonně), jež vyústí v historický průlom od zobrazující malby k abstrakci. Na Podzimním salónu v Paříži v roce 1912 představí nepředmětné malby „Amorfa - Teplá chromatika“ a „Amorfa - Dvoubarevná fuga“, z nichž zejména druhá se stala ikonickým dílem počátků abstraktního umění.
Roku 1913 v rozhovoru pro New York Times Kupka vysvětlil, že jej zajímají především morfologické jednotky (tvarové prvky určitého typu), a jejich vzájemné vztahy. Spojení protichůdných elementů, jako jsou pravé a zaoblené úhly v jedné malbě, považuje za destruktivní. Podobné platí o barvách, které musí být všechny buď v durové, nebo v mollové tónině. Paralelně se studiem tvarových forem zkoumal izolované působení barevných a světelných hodnot i vzájemné vazby elementárních tvarů a spektrálních barev.
Rok 1914 a vypuknutí první světové války nečekaně přetnulo dobu šťastných malířských objevů. Antimilitarista Kupka se rozhodne splnit svou občanskou povinnost, odchází na bojiště a jako předseda české kolonie v Paříži se plně angažuje za vznik budoucího samostatného československého státu. Po válce se vrací ke svým malířským tématům, jež se rozrůstají do cyklů, inspirovaných na jedné straně pohybem a tvarem živé hmoty, na druhé straně směřujících k přísné geometrii. Zároveň však na sebe bere pedagogický závazek: jako profesor pražské Akademie výtvarných umění přednáší českým stipendistům přicházejícím do Paříže.
Roku 1931 se Kupka stal jedním ze zakládajících členů mezinárodního hnutí Abstraction-Création. O pět let později byl zastoupen na výstavě Kubismus a abstraktní umění pořádané Muzeem moderního umění v New Yorku. Roku 1946 se v pražském Mánesu u příležitosti autorových 75. narozenin uskutečnila velká retrospektiva jeho díla. V tomto roce se Kupka také poprvé zúčastnil Salonu des Réalités Nouvelles, kde pravidelně vystavoval až do své smrti.
90. aukce exkluzivního výběru klasického a moderního umění // neděle 5/3/2023
Dílo „Studie k Sérii C“ je výtvarně silnou, velmi malířsky hutně podanou prací, jež patří do série, kterou sám Kupka ve svém katalogu pražské výstavy v roce 1946 nazval „Svislé a příčné“ a která se datuje s velkým rozpětím do let 1920-1935. Přitom myšlenkové základy tohoto souboru jsou ještě starší a sahají až k roku 1911. Na iluzi pohybu vertikálních plánů, kontrastovaných s horizontálami či diagonálami, jsou založeny obrazy jako Vertikální plány I-III (1911-1913), „Filozofická architektura“ (1913) či „Katedrála“ (1914), přičemž v pozdější Sérii C se celý systém zkomplikoval do formy jakési architektonické stavby, více či méně prostorové, v jejímž středu se odehrává sofistikovaný dialog protihodnot - vertikál a horizontál, stejně jako barevných odstínů navzájem si konvenujících a naopak.
Vizuální zdroje vertikálního principu byly v Kupkově tvorbě různé a sahaly od majestátních skalních útvarů na bretaňském pobřeží, přes gotickou architekturu ke stupňovitým věžím hinduistických chrámů. V kontrastu k dramatické vertikální linii identifikoval autor horizontálu s Gaiou, „la grand mère“, pramatkou.
„Studie k Sérii C“ Františka Kupky je dílem, které dobře reprezentuje autorovo chápání základních stavebních prvků našeho světa, forem, které byly nosné jak ve starověku, tak v dynamické současnosti.
90. aukce exkluzivního výběru klasického a moderního umění // neděle 5/3/2023
Kresba „Starověký Řek (Studie k frontispicu 2. svazku knižního díla E. Recluse, L’Homme et la Terre)“ ztvárňující starověkého řeckého občana ve své hrdosti, patří k unikátnímu souboru přípravných kreseb realizovaných v souvislosti s Kupkovým nejrozsáhlejším a nejucelenějším ilustrátorským projektem pro kolosální veledílo geografa Élisée Recluse s názvem Člověk a Země (L’Homme et la Terre, Bibliotheque universelle, Paris, 1905–1908). Šlo o šestidílnou encyklopedii, obsahující četné mapky, nákresy, fotografie a především přes stovku Kupkových kompozic, která odborně a kriticky shrnovala dějiny lidstva od prehistorie po současnost.
Práce, jež rozpracovává postavu řeckého občana pro frontispice svazku Starověkých dějin, dokládá, jak si Kupka své kompozice důkladně připravoval ve vícerých dílčích studiích. Vždy je přitom zakládal na důkladných historických a antropologických rešerších. Kupka se zde do určité míry podřídil autorově přání, který „nechtěl žádné umělecké fantazie“, nicméně originalita jeho řešení se manifestuje od první stránky encyklopedie. Geniální výtvarník se dokázal skvěle vcítit do člověka dané doby a jednotlivé epochy a témata evokovat s metafyzickým přesahem.
90. aukce exkluzivního výběru klasického a moderního umění // neděle 5/3/2023
Dílo „Kruhovité“ skvěle reprezentuje tuto Kupkovu pozdní minimalistickou fázi, jíž motivicky nejlépe definuje kruh a vertikála - vpravdě věčná témata umělcových výzkumů. Jak přesně uvedla Ludmila Vachhtová, v tomto období již „nebude odbočení: jako by se malíř rozhodl, že téma právě těchto dvou elementů je mu natolik osudné, že by je měl uskutečnit v co nejdefinitivnější podobě, a že už mu - šedesátiletému - není dáno příliš mnoho času na rozptylování“.
Dílo „Kruhovité“ rozpracovává v autorově oblíbené kvašové technice problematiku geometricko-mechanické dispozice, která svůj definitivní výraz nalezne v olejomalbě „Kruhovité a přímočaré“ z roku 1937 (102 x 102 cm, Národní galerie Praha). Františku Kupkovi tu šlo především o kontemplativní vyjádření nehmotného pohybu nehmotného útvaru (kruhu). V obdivu k čistotě a vyváženosti řeckých proporcí vytvořil pevný tektonický celek působivý svou harmonií a rovnováhou. Tato rovnováha přitom nemá charakter pohybové momentky, ale bergsonovské „durée“: pohyb nekonečně plyne, naznačujíc další fáze… František Kupka zde ve formě pregnantní geometrické abstrakce podal souhrn svého životního poznání.
