Blog
Sdílet:

JAN ZRZAVÝ (1890-1977)

7/10/2021

Dílo „Portrét slečny Tydlitátové“ je originální, výtvarně bravurní a výrazově leonardovsky uhrančivou prací Jana Zrzavého, nejvýznamnějšího člena skupiny Sursum a neopominutelného představitele skupiny Tvrdošíjní, autora, jehož umělecký projev je poezií „ustrnulého klidu a očekávání“, ztišení a meditace, mlčenlivého a tajemného oslovení diváka.

AUKCE ČESKÉHO A ZAHRANIČNÍHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ // Neděle 24/10/2021 // 13:30 // Topičův salon, Praha

Ne náhodou označil teoretik Václav Nebeský ve své knize o moderním československém umění, vydané v Paříži roku 1937, Zrzavého za „malíře ticha“. Ve fázi, kdy vzniká předložený portrét, panovalo v jeho dílech „vlídné ticho“, jež překlenulo „smrtelnou náruč (…) předcházejících období a otevírá se životu“ (V. Lahoda).

Jan Zrzavý významně zasáhl do vývoje naší moderní kultury svou autentickou tvůrčí imaginací, v níž propojil českou linií duchovního lyrismu s evropským modernismem. Velmi brzy našel vlastní způsob vyjádření, který jevovou skutečnost zrcadlí nepřímo, v promyšlených znameních a symbolech. Pod hávem zdánlivě věcné formy se odehrává niterné napětí, zjevné i pod klenbou rovnováhy a naplnění, klidu a trvání, odhalující svébytnou transpozici k metafoře a podobenství. Krajinné motivy, postoje a gesta figur, náznaky architektur, tajemné hory a květiny, podoby a vztahy věcí – vše se stává symbolem umělcových myšlenek a zkušeností.

Pro malířství se Jan Zrzavý rozhodl již v útlém věku a za svým cílem si šel přes počáteční odpor rodiny, špatný zdravotní stav a nakonec i neschopnost přizpůsobit se požadavkům akademické výuky. 

Studium na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. Emanuela Dítěte pro něj bylo příliš formalistické, považoval je za zbytečné a ze školy se nechal v roce 1909 vyloučit. Důležité pro jeho další směřování bylo přátelství s Bohumilem Kubištou, které mu ukázalo cestu k pochopení a využití moderních směrů expresionismu a kubismu. Sám se však nemohl stát intelektuálním „analytikem“, okouzloval ho především lyrický, uzavřený, snově měkký tvar. Jeho obraznost formovaly časté cesty a pobyty v cizině, zejména v Itálii a ve Francii. Metafyzické podoby světa vycházely rovněž z literárních inspirací – především z romantiky příběhů Julia Zeyera. V mládí si vytvořil osobité ikonografické motivy a v určitých periodách se k nim vracel. Setrvávání u klíčových motivů je pro něj příznačné. Důležitou roli v jeho díle hraje kolorit, pohybující se v protichůdných rovinách od symbolické barevnosti až k monochromu.

Zájem o portrétní téma se prolíná celou tvorbou Jana Zrzavého. V letech 1907–1910 se k zobrazení lidské hlavy vracel velmi často, daleko více než ke krajině nebo zátiší. Fascinace lidskou tváří ho neopustila ani v pozdějších letech. Uskutečňovala se pod úhlem jeho aktuálního stylového směřování, vedoucího od expresionismu přes kubismus až k neoklasicismu. Ve dvacátých a na počátku třicátých let vytvořil větší, pozoruhodný soubor portrétů, z nichž většina vznikla pravděpodobně na objednávku. Některé z nich, zejména podobizna Lely Saengrové (1921), paní Federerové (1932) nebo slečny Tydlitátové (1928), bývají v odborné literatuře řazeny k nejkrásnějším českým portrétům.

Roku 1928 vytvořil Jan Zrzavý krátce po sobě dvě verze podobizny slečny Tydlitátové v polopostavě, které jsou nespornou reminiscencí na Madame Rivière od největšího mistra francouzské kresby, J. A. D. Ingrese. V posuzovaném díle se o čtyři roky později soustředil jen na tvář portrétované, která ho svou osobní aurou nesporně zaujala (toto fluidum v prvních verzích portrétu zachytil ve formě obtékání obrysu postavy systémem hustých linií). Koncentroval se tu na dokonalé vymodelování ženiny tváře, lemované tmavými vlasy s pěšinkou na straně, upravenými do strohého účesu. Výrazový klasicismus a perfektnost kresby tu opět upomínají na Ingrese, nepopiratelná je však také vazba na Leonarda da Vinci. Jak bylo přiléhavě napsáno, zaujetí Leonardem představuje „vlastní kapitolu Zrzavého života a díla“. Tvář slečny Tydlitátové vyniká úsměvem hodným Mony Lisy. Pozadí je drženo v neutrální grisaille, aby o to více vynikl živý uhrančivý pohled a tajemné zvednutí koutků úst.


Obraz Jana Zrzavého slovy historičky umění PhDr. Rei Michalové, Ph.D.

Sdílet: