Blog
Sdílet:

Hodnoty klasického umění v díle Antonína Procházky

19/5/2023

V 91. aukci klasického a moderního umění vám představíme vrcholně neoklasicistní, motivicky neobyčejně půvabné dílo Antonína Procházky - autora, který spolu se svými vrstevníky z legendární „Osmy“ a „Skupiny výtvarných umělců“ svou tvorbou a veškerým konáním přispěl k tomu, že se české umění významným způsobem podílelo na výbojích a převratných změnách evropské moderní kultury.

𝟏𝟏. 𝟔. 𝟐𝟎𝟐𝟑 ० Topičův salon ० 91. AUKCE VÝBĚRU KLASICKÉHO A MODERNÍHO UMĚNÍ

Svou participací na iniciačním nástupu expresionismu se účastnil nezbytného rozchodu s malířskou tradicí minulosti a vstupu do dynamického století dvacátého. Následným příklonem k problematice kubismu dal vzniknout spolu se svými nejbližšími druhy B. Kubištou, E. Fillou, V. Benešem a O. Gutfreundem i architekty J. Gočárem, J. Chocholem, P. Janákem ad. ve světovém kontextu prokázanému pražskému kubistickému centru. Přechod od kubismu ke klasicismu, ke kterému dospěl kolem poloviny dvacátých let, nebyl náhlým a umělým výtvarným přerodem, ale zcela logickým vývojem, podloženým jeho rozsáhlým studiem staré evropské i východní kultury a filozofie.

Život Antonína Procházky se v dětství utvářel v harmonickém prostředí malé hanácké vesničky Vážany nedaleko Vyškova. Pestrá barevnost krojů a jadrná zemitost malebného kraje skýtaly chlapci základní zážitky, ze kterých ve své výtvarné tvorbě „podprahově“ vždy těžil. Zatímco rodina by bývala měla ráda z Toníka sedláka (jeho otec pocházel ze selského rodu) a později kněze (v matčině rodině se toto povolání vyskytovalo), chlapec tíhl spíše ke kreslení a zájmu o literaturu, zálibám, jež se u něj později stále prohlubovaly. Prostředí vhodné ke svému duševnímu rozvoji tak našel jako student arcibiskupského gymnázia v Kroměříži. Po absolutoriu vedla jeho cesta do Prahy, kde na přání neústupných rodičů nastoupil roku 1901 na právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde vydržel tři semestry. Zájmy mladého muže však již tehdy byly natolik vyhraněné, že jeho kroky záhy vedly na Uměleckoprůmyslovou školu, jež ho však svou tradiční výukou neuspokojila, až nakonec zakotvil na Akademii výtvarných umění (roku 1904 přestoupil do třetího ročníku k prof. V. Bukovacovi). Ta se stala doslova „líhní talentů“ celé generace – mezi Procházkovy spolužáky patřili Emil Filla, Otakar Kubín (Coubine), Bohumil Kubišta, Václav Špála, Bedřich FeiglWilli Nowak, Alfred Justitz, Rudolf Kremlička a další, kteří zanechali výraznou stopu na bohaté cestě českého moderního umění. V letech 1907 a 1908 se stává účastníkem obou výstav skupiny Osma, o tři roky později členem Skupiny výtvarných umělců. Přestože se již tehdy řadil k předním představitelům moderní české kultury, musel se z existenčních důvodů delší dobu věnovat pedagogické činnosti. Od roku 1910 působil v Ostravě, v letech 1921–1924 v Novém Městě na Moravě. Od roku 1924 se jeho trvalým domovem stalo Brno.

Ve své pozdější, neoklasicistně laděné tvorbě dal Antonín Procházka obrazovou podobu světu, z něhož vyzařuje šťastná pohoda bytí. Jak napsal malířův přítel Vítězslav Nezval, Procházka se ve svém tvůrčím vzletu „(…) jedním svým křídlem (…) dotýká vznešené lahody antického ideálu, druhým se odráží od intimní něhy ducha lidové tvorby. Syntéza, kterou vytváří (…) mezi těmito dvěma póly, je dílem jeho nejvlastnější povahy, úsměvné a hluboce lidské, směřující k harmonické dokonalosti a zasvěcené přirozenosti a dobrotě“.

Obraz „Hudba a tanec“ je autorovým mimořádně působivým, doslova všechny smysly rozeznívajícím dílem, v němž se dokonale zrcadlí vůdčí myšlenka jeho klasicistní fáze, idea životního optimismu a harmonického souladu univerza. Ztvárněné téma bylo moravskému rodákovi bytostně blízké. Pozornost tu obrátil ke dvěma lidským kratochvílím, hudbě a tanci, jež dokázal dokonale propojit v jednom obraze, kompozičně založeném na rytmu vzájemně protínajících se diagonál. Jednotlivé figury jsou provázané plynulým rytmem, tak, jako od sebe nelze oddělit vnímání hudby a tance – hudba je zároveň pohyb a pohyb je současně hudba.

KOMBINACE OLEJOMALBY S ENKAUSTIKOU

Toto plátno má svou jedinečnou plasticitu a grafičnost, danou autorovou speciální malířskou technikou kombinace olejomalby s enkaustikou. Složitost tvůrčího postupu vylučuje náhodnost okamžiku a přispívá k jednoznačnosti tvarů, které jsou tímto postupem pro diváka zvýznamněny. Delikátností a průhledností jednotlivých vrstev barevných vosků, následně ještě např. prorývaných obráceným koncem štětce, dosáhl autor efektní plastické akcentace a netušených optických fines.

Ze stylového hlediska se v tomto obraze reflektuje především Procházkův obdiv k hodnotám klasického umění. Navázání na arkadické tradice středomoří a orientu ho vedlo k hledání nadčasového ideálu, objektivní krásy, kterou nacházel v typizované stylizaci tvarů. V obraze „Hudba a tanec“ Antonína Procházky jako by před námi ožívalo mnohé z atmosféry antických slavností, jak ji do moderní doby uchovaly zejména mozaiky a díla reliéfního sochařství, jimiž se malíř nesporně inspiroval.

Sdílet: