Jindřich Štyrský - Hradčany a Malá Strana od vily dr. Kramáře (1922)
Dílo „Hradčany a Malá Strana od vily dr. Kramáře“ je sběratelsky cenný obraz ilustrující Štyrského umělecký vývoj před jeho vstupem do Devětsilu a po pobytu v Dalmácii a na Korčule. Zachytil zde ikonický pohled z Letné na Prahu s vyvážením architektonických a přírodních prvků. Malba je charakterizována lyrickým a moderním výrazem, který upoutal umělecké teoretiky. V obraze se projevuje vliv jeho cest a odklon od dekorativního kubismu směrem k poetickému stylu. Jednoduché, prosvětlené objemy domů, zasazené do odstíněné zeleně, rozevírající širokou vedutu ukončenou petřínskými stráněmi vlevo a Pražským hradem s katedrálou svatého Víta vpravo. Naznačují, že si Jindřich Štyrský předsevzal namalovat složitou, rozepínající se scenérii, jejiž pojetí vyžadovalo malířskou zkušenost. Zajímavé jsou barevné přechody i způsob, jak vytvářel vláčnou plasticitu z drobných, vzájemně na sebe jako vlna navazujících přírodních výjevů, jimiž pronikají pevné krystaly. Tento obraz podstatně dokresluje poznání rané Štyrského tvorby. Vztah přírody, stromů a okolních kopců a domů představoval v roce 1922 jeden z nosných autorových zájmů.
Josef Šíma (1891-1971)
Významný představitel evropského moderního umění, jehož tvorba se vyznačuje neobyčejně osobitou poetikou imaginativního charakteru je v 95. aukci umění zastoupen třemi díly.
Dílo "Westwego" Josefa Šímy je jedním z osmnácti ručně kolorovaných leptů velkého formátu, jež tvoří bibliofilské album „Paříž“, vydané ve sto dvaceti číslovaných výtiscích v nakladatelství Aventinum k Vánocům 1927. Sám Josef Šíma vybral ke svým leptům literární protějšky, úryvky textů či básní moderních francouzských autorů, které přeložil Jaroslav Seifert. Nápis „Westwego“ na tomto díle se volně odvolává na Soupaultovu báseň tohoto názvu, které zachycuje anonymitu městského života, staví do kontrastu vnějškovou rušnost s lidskou osamělostí, odráží modernistické zaujetí fragmentací a tematizuje hledání smyslu života v rychle se měnícím světě.
Další Šímovou prací v 95. aukci je nesmírně vizuálně bohaté dílo "Bez názvu" z posledního desetiletí života, kdy se směřování jeho práce ubíralo cestou kontemplace a vyjádření neobyčejné duchovní hloubky a blížilo se ve vnější formě lyrické abstrakci. Šímova plátna z této doby představují sofistikovaný výraz několika významových rovin. Mohla být inspirována konkrétními smyslovými zážitky, např. chvěním horkého vzduchu, kontrastem studené vody a teplého vánku apod., a současně reagovala na podněty z poezie a reflektovala filozofické poznání.
Obraz "Splynutí (Fusion)" je cennou Šímovou prací z fáze vrcholné „tvůrčí moudrosti“, z autorova předposledního období, kdy v jeho práci dochází k syntéze a organickému propojení všech objevů, kterých kdy dosáhl. Tato fáze byla doslova symbolicky uzavřena roku 1968 velkou Šímovou retrospektivou uspořádanou v rámci československo-francouzské kulturní dohody v Národní galerii v Praze a přenesenou pak do Slovenské národní galerie v Bratislavě, Moravské galerie v Brně a finálně do Muzea moderního umění v Paříži. Tento obraz je vizuálně velmi neotřelým Šímovým dílem, které má tu jedinečnou kvalitu, že nechává diváka velmi postupně odhalovat své výtvarné a duchovní hloubky. Josef Šíma se zde dostal do blízkosti světového proudu lyrické abstrakce, avšak současně si zachoval svůj individuální výraz a vnitřní soudržnost.
Václav Zykmund - Hodiny, jejichž kyvadlem je noc (1939)
Přeludně dalíovské dílo "Hodiny, jejichž kyvadlem je noc" Václava Zykmunda je mimořádně atraktivní sběratelskou položkou, pocházející z autorovy vzácné surrealistické fáze let 1936–1942 a na trhu s uměním se objevuje jen zcela výjimečně. Jeho malby kolem poloviny 30. let svědčí o velkém zalíbení v obrazech Salvatora Dalího. Z dnešního pohledu se mohou zdát především v porovnání se Zykmundovými fotografiemi z téže doby nepoměrně klasické. Avšak právě schopnost pohybovat se volně mezi jednotlivými médii dělá Zykmundovu práci stále současnou a překvapivou. Surrealistické symboly jako jsou opuštěná torza v poušti, cáry hadrů, hlavy a těla spoutaná provazy, či uvězněná v klecích, nebo tekoucí, jinak pevné předměty se promítají i do autorových fotografií a fotogramů. Zykmundův malířský projev je přízněný s tvorbou členů skupiny Ra, jejíž jádro tvořil Josef Istler, Václav Tikal, Bohdan Lacina a Zdeněk Sklenář, a je pro něj typické pozvolné opouštění konkrétních tvarů směrem k abstrakci, v níž však přežívá ono surrealistické pnutí mezi formou a neforemností.
Václav Boštík (1913-2005)
Malíř a grafik, který se svým dílem zařadil k nejvýraznějším představitelům lyrického proudu české poválečné abstrakce a v 95. aukci nabídneme šest jeho výjimečných děl.
Obraz "Počínající se rýhování" je krásným příkladem jeho jedinečné tvorby. Ukazuje na hodnoty, které viděl ve spojení duchovních a vesmírných energií. Tento obraz působí silně díky světelně modelovaným horizontálním liniím, které vytvářejí intenzivní napětí mezi tvarem a prázdnotou – jako by ukazovaly vznikající svět. Je dílem neobyčejné vizuální světelnosti a sugestivity, která se nepřestává před zrakem diváka měnit.
Obraz "Bez názvu" lze brát jako jeden z prvních výtvarných "manifestů" Václava Boštíka. Tímto dílem se jasně odklonil od tradiční školní malby a přiklonil se ke směru, který spojuje výtvarné umění s intelektuálními myšlenkami. Civilní scénu z Nowakova ateliéru zde přetvořil v nekonvenční zátiší. Tím jasně ukázal svůj zájem o propojení tvaru a plochy a zaujímá volným, místy až expresivním stylem malby. Schválně si vybral obyčejný prostorový prvek, který sám o sobě nebyl nijak zajímavý, a použil jemné „nebarevné ladění“, které přesně odpovídá jeho umělecké osobnosti.
"Fantastická figura" je klíčovou částí Boštíkovy tvorby, která zkoumala malířské techniky a ukazovala jeho přesvědčení o propojení starého a nového umění. Tato práce také ukazuje, jak byl Boštík ovlivněn svým přítelem a kolegou Janem Křížkem (1919–1985). Skvěle zde spojuje staré a nové styly, dvě hlavní oblasti, na které se po roce 1945 zaměřoval. Neustále zkoumal různé výrazy a často přistupoval k věcem z různých úhlů. Svá díla rozvíjel několika různými způsoby najednou. Od začátku se tak vyhnul jednotvárnosti a zároveň si udržoval odstup od současného umění, které ho inspirovalo.
Alois Kalvoda - Český kraj (1904)
95. aukci umění dominuje monumentální vrcholně secesní krajinomalba, ve své době nejlepšího krajináře střední Evropy, Aloise Kalvody. Zvolil si zde nádherný výhled do české krajiny, jemuž jako nesporná pohledová dominanta, k níž divákovo oko po „bloudění“ po skvostně rozkvetlých a zazelenalých stráních dospěje, vévodí zřícenina předsunuté bašty hradu Kašperk, tzv. Pustý hrádek, poskytující úchvatný výhled na celou Šumavu. Hlavním tématem obrazu se stala vitalita jarní přírody a výraz nejhlubšího vztahu k rodné zemi. Obraz pochází z majetku Josefa Václava Bohuslava Pilnáčka - podnikatele, majitele továrny na mýdla a dlouholetého starosty Hradce Králové.
Karel Malich (1924-2019)
Vizionář nového zobrazování, který se svou tvorbou zapsal jako jeden z nejoriginálnějších českých výtvarníků 20. století. Jeho široká, mnohovrstevnatá a vnitřně soustředěná práce se stala nosnou osou vývoje soudobého českého umění.
60. a 70. léta byla jedním z vrcholných bodů kariéry Karla Malicha. Intenzivně se zabýval abstraktními formami a hledal nové způsoby vyjádření prostoru a světla. Právě z tohoto období pochází i dílo, které bude součástí 95. aukce umění. Dílo "Krajina" je nejen reprezentativním příkladem Malichovy tvorby, ale také výjimečnou ukázkou jeho schopnosti propojit umění s duchovními a kosmologickými tématy.
Karel Malich od roku 1987 pracoval na rozměrných pastelech, kde jeho stěžejním tématem bylo zachycení světla a energie. Na Malichově tvorbě je, vedle mnohého, fascinující rukopisný vývoj umělce - kdy se od ryze realistického zobrazení, přes kuboexpresionis, dostává až k lyrickému, naprosto mimořádnému záznamu vnitřních okamžiků, představ a záblesků mysli. V 95. aukci naleznete Malichův pastel "Světlo" a "Dvě úvozové cesty na západním svahu kameneckého kopce...".
Otto Gutfreund - Cellista / Hráč na cello (1912-1913)
Dílo "Cellista" nebo také „Hráč na cello“ sochaře Otty Gutfreunda je nezpochybnitelné a významné muzeální dílo kubismu. Je unikátní tím, že jde o jeden ze dvou původních sádrových odlitků, který byl až dosud pečlivě uchováván v umělcově rodině. Tato plastika patří mezi ikonické kusy sochařského kubismu a evropského moderního sochařství. Je jednou z klíčových plastik evropského avantgardního sochařství, využívající formy syntetického kubismu. Otto Gutfreund zde překonal dosavadní reliéfnost, jako například v díle „Koncert“ (1912–1913), důkladnou analýzou hmoty sochy a otevřením jejího jádra. Tímto krokem se kubismus definitivně osamostatnil od malby a stal se plně sochařskou metodou.
František Foltýn (1891-1976)
Jeden z mála českých autorů zabývajících se ve 20. a 30. letech 20. století problematikou nefigurativní malby s mimořádným zaujetím a důsledností, jež mu přinesly mezinárodní uznání.
Díla "Kompozice" kombinují sílu Foltýnovy zralé abstrakce a lehkost akvarelu. Technika kresby zde umožňuje finesy, kterých nelze dosáhnout olejomalbou, a tak tyto kresby doplňují autorův nefigurativní styl. František Foltýn tvořil své obrazy z komplikovaných vztahů mezi nefigurativními prvky, často založenými na plošných plánech vycházejících z pomyslného středu. Zajímalo ho "chování" abstraktních forem, které obdařoval "životním" prostorem a vlastní náplní. Díla v 95. aukci s názvem "Kompozice" vynikají svou spontánností a provázaností ve srovnání s olejomalbami. Organické tvary se dynamicky rozvíjejí ze srdcovitého elementu, konturovaného lehkou tušovou linií. Barvy zde pulzují životem, jemně rozmývané ve skvostných odstínech akvarelu.
Robert Piesen - Bez názvu (1961)
V obraze "Bez názvu" Robert Piesen exceluje v informelním stylu, využívajíc techniku kombinující laky, email a olej. Díky vrstvení, prostupování a zasychání těchto materiálů vzniká unikátní povrchová textura, která svou bohatostí a dekorativností připomíná španělské či čínské ornamenty nebo mystické kabalistické motivy. Na rozdíl od pozdějších obrazů zaujme toto plátno potemnělejším barevným laděním, do něhož intenzivně pronikly momenty zániku a pohlcení, což je z autorovy životní zkušenosti pochopitelné. Temnotu Piesenových raných informelních obrazů, k nimž předložená práce patří, lze chápat ve smyslu Patočkova „negativního platonismu“ jako určitý způsob negace na cestě přiblížení se k totalitě bytí.
V 95. aukci umění naleznete i druhé Piesenovo dílo ze souboru "Prostor inexistence" z roku 1966.
Adriena Šimotová (1926-2014)
Autorka světového významu, jejíž umělecká tvorba byla nejúžeji spjata s jejím životním osudem. Svůj nejvlastnější výtvarný rukopis, který osciluje mezi kresbou, koláží, textilním či papírovým reliéfem, objektem a instalací a zahrnuje i zkušenosti s uměním akce a body-artu, nalezla někdejší členka skupiny UB 12 po smrti svého manžela, malíře a grafika Jiřího Johna (1923–1972).
Plátno "Z cyklu Magie věcí" je silné umělecké dílo z 90. let, vytvořené technikou frotáže, která po desetiletí patřila mezi stěžejní položky jejího výtvarného jazyka. Kombinace černé uhlokresby a kontrastních barev oranžové a zelené vytváří magickou atmosféru, která zachycuje esenci „přátel člověka“ - věcí kolem nás.
V 70. letech a déle se hlavním motivem Adrieny Šimotové stala figura jako zrcadlo člověka vystaveného extrémním životním situacím. Psychologický efekt jejích děl je umocněn důrazem na hmatové vjemy, které evokují pocity, jako by před námi byly stopy nedávno přítomného lidského těla. Někdy jsou to skutečné otisky - autorka do papíru otiskovala části těla svoje nebo svých přátel. Díky tomu dokázala povýšit „chudé“ materiály na vznešenou výpověď s metafyzickým nádechem. Do tohoto období spadá i dílo s názvem "Ruka".
Josef Jíra - Velikonoční stráň mých předků (1983)
Dílo "Velikonoční stráň (mých předků)" je jedním z Jírových kvalitních galerijních obrazů. Patří do autorova cyklu "Velikonoční mystéria", který vyniká sakrální tematikou a výraznou, téměř barokní malbou. V tomto cyklu kontrastují syté barvy drahokamů se zářivou bílou, která vyniká svou čistotou.
"Kolikrát se mi zdálo, že to ty mladí lidi už nikdy nepoznají, nikdy nepochopí, třeba ten zázrak Velikonoc, to jsou ty symboly, které znamenají jaro a ten starej slovanskej svět, i symbol člověka, kterej umřel na kříži. Najednou jsi ucítil, že v tý kafkiádě de facto jsi, že jsi jedním jejím spolutvořitelem, spoluúčastníkem, že to na tebe dnes a denně padá..." Josef Jíra
Děkujeme vám za vaši pozornost a těšíme se na setkání v neděli 16. června 2024 ve 13:30 hodin v sále Topičova salonu! Buďte s námi a přijďte zažít nezapomenutelné chvíle plné inspirace a zážitků ze světa umění.