Během letní aukční přestávky se v našem blogu zaměříme na přímořská místa, která se těšila pozornosti předních českých umělců a umělkyň. Nezačneme ničím jiným než nejoblíbenější destinací, do které se každý rok vypravují tisíce Čechů. Na Jadran.
Jaderské moře bylo hlavním důvodem malířských cest. Nezměrnost vodní plochy, smyslové pročištění palety, intenzivní světlo, proměnlivost mořské hladiny a čistota středomořských barev přilákaly umělce jako Václav Špála, Emil Filla, Bedřich Feigl, František Tavík Šimon a později i Marii Čermínovou (Toyen), která se na Korčule ve svých dvaceti letech setkala s Jindřichem Štyrským, s nímž ji poté pojilo celoživotní přátelství.
Václav Špála podnikal k Jadranu opakované dlouhodobé pobyty. V roce 1906 poprvé odcestoval ze zdravotních důvodů do Dalmácie, kde se nacházelo několik lázeňských letovisek, a o čtyři roky později navštívil Gruž. Gruž u Dubrovníka, nyní již jeho městská část, se stala místem, které lákalo členy známé skupiny Osma. Gruž byla přístavem s krásným parkem a palácem dubrovnického šlechtice. V turistickém průvodci z dané doby se uvádí, že zde existovaly dva hotely, Petka a Lapad. S největší pravděpodobností to byl hotel Petka, který vlastnil Čech a lákal české malíře.
Špála namaloval v Gruži několik obrazů, ale až v roce 1913 dospěl k expresionistické malbě na obrazu „Krajina z Dalmácie“ (vlevo), která patří k vrcholům jeho tvorby. Lze se domnívat, že právě pobyty u Jadranu posílily v Špálově tvorbě syté odstíny modré barvy doplněné rudou ze západu slunce. Motiv stylizovaného zálivu v Gruži či nedalekých ostrovů opakoval ještě několikrát (Idyla, Cesta na Lopudu, Pozdrav Adrii).
Není divu, že tento záliv umělce fascinoval. Na jedné straně je zakončen poloostrovem Lapad a od moře je chráněn malým ostrovem Daksou. Za ním se nacházejí ostrovy Koločep a Lopud. Gružský záliv se stal místem malířského vyzrání členů Osmy, zejména pak Emila Filly, Bedřicha Feigla a Arthura Pittermana.
Emil Filla vytvořil v Gruži několik krajin. Z pláten čiší lehkost, malířská svižnost a plošnost radikálně překonávající jeho dosavadní pojetí krajiny. Fillovo působivé dílo „Pohled na Gruž“ (níže) z roku 1908 ukazuje Fillovu mimořádnou práci s barvou, která umocňuje celkovou atmosféru krajiny. Z téhož roku pochází i obraz „Dubrovník“. Maloval zde i podobiznu spisovatele Josefa Uhra, který se v Dubrovníku léčil.
Spolu s Fillou přijel do Gruže i jeho přítel Bedřich (Friedrich) Feigl, který si zde pročistil svou staromistrovsky laděnou paletu. Právě v Gruži namaloval pestré a svěží obrazy. Z obrazu „Mořské pobřeží“ čiší jisté zahrávání si s fauvistickou barevností. Feiglovy obrazy z Dubrovníku jsou velmi podobné těm Fillovým.
O necelých sto kilometrů vzdušnou čarou dále a o čtrnáct let později se na ostrově Korčula náhodně potkala Marie Čermínová (Toyen) s dvaadvacetiletým Jindřichem Štyrským. Tehdy měl za sebou pár semestrů na Akademii výtvarných umění v Praze a díky dědictví po zesnulé matce byl i finančně zabezpečen. V létě roku 1922 si tak naplánoval cestu do exotické Polynésie. Okolnosti ho však zavedly nejdříve na italskou a následně na jugoslávskou stranu Jadranu.
Při prázdninovém pobytu na ostrově Korčula se seznámil s mladou výtvarnicí, která si kreslila do skicáku zdejší krajinu. Její obraz „Dalmácie“ z roku 1922 (v pravo) ještě nese signaturu M. Č.
V témže roce namaloval Štyrský svůj obraz „Krajina z Korčuly“ (vlevo), kterým dokázal zprostředkovat světelnou i barevnou atmosféru oné přímořské idyly. Plenérové plátno dokládá „lyrický půvab“ Štyrského raného období.
O seznámení Toyen a Štyrského koluje řada legend, které přiživoval i Vítězslav Nezval. Podle všeho však na Korčulu přijela ve finanční režii a doprovodu malíře Jana Slavíčka, kterému bylo vyplaceno dědictví po jeho otci. U moře se potkali s malířovými spolužáky z Akademie výtvarných umění – Jiřím Jelínkem a Jindřichem Štyrským.
Toyen a Štyrský si padli do noty, vydávali se spolu na výlety, vystoupili na kopec, z něhož se otevíral krásný výhled na moře. Okouzlily je rozkvetlé stromy, mořský záliv, z něhož vystupovaly okolní ostrovy. Jak se ukázalo, měli mnoho společného. Oba se rozhodli jít vlastní cestou navzdory očekávání svých rodin.
Toyen ještě v Dalmácii namalovala obraz „Bárky v Dubrovníku“ (vpravo), na němž jsou tři loďky pohupující se v přístavu. Toto dílo nikdy neprodala a zůstalo v její soukromé sbírce. Po její smrti se obraz objevil ve veřejné aukci spolu s dalšími díly z její pozůstalosti. Z díla „Bárky v Dubrovníku“ je již patrná autorčina originální práce s barvami, především se škálami zelené a modré, které se objevovaly i na jejích pozdějších plátnech.
České malíře na Jadran nepřiváděla jen touha po odpočinku, ale především světlo, barvy a krajina, které zásadně ovlivnily jejich tvorbu. Gružský záliv, Dubrovník nebo Korčula dodnes neztratily nic ze svého kouzla. Až se letos vydáte k Jadranu, zkuste na chvíli odložit plážové lehátko a navštívit místa, která před více než sto lety inspirovala Špálu, Fillu, Feigla, Štyrského či Toyen. Možná se na stejné moře, stejné světlo i stejné ostrovy podíváte jejich očima a lépe pochopíte, proč právě zde vznikala některá z nejvýznamnějších děl českého moderního umění.