40Antonín Procházka

1882 – 1945

Paridův soud

Celoživotní zájem o studium historické malby v Procházkově díle postupně převládl a malíř posledních deset let svého života podlehl kouzlu klasicizujícího umění v duchu svých oblíbených mistrů Rubense, Tintoretta, Daumiera a dalších. Svůj zájem soustředil na antická a mytologická témata, která zobrazoval na četných monumentálních plátnech pro své obdivovatele a sběratele. V těchto obrazech křísí dávný svět antických mýtů a renesančních alegorií, kouzlí čarovné sny o idylickém životě, apotheosy krásy a rajské blaženosti. Týž renesanční duch, jenž našel v antice splnění nejvyššího ideálu krásy a harmonického života se převtěluje do velkých obrazových kompozic Antonína Procházky, jež i svými náměty jsou duchovně spřízněny s velkými mistry umění renesančního. Avšak výtvarné zpracování je jiné, vlastní duchu a charakteru Procházkovy tvorby, odlišné především zvláštním rysem slovanské měkkosti a hudebnosti, projevující se v rytmu linií a v sladké melodičnosti barevných harmonií. J. B. Svrček, Prameny, svazek 34., vydal Melantrich, v Praze 1939