47Zdeněk Burian

1905 – 1981

Maori

Na blindrámu přípis autorem a popis obrazu. Publikováno a reprodukováno v monografii Vladimír Prokop – Zdeněk Burian (1905–1981), str. 198, v katalogu z výstavy, str. 85, vydala Gallery 2005. Cyklus Porobení tvoří 13 obrazů, jež přibližují bohaté spektrum původních obyvatel jednotlivých kontinentů. Pokud se cyklu Porobení všeobecně přisuzuje snaha vzdát poctu tzv. primitivnímu národům, pro něž setkání s bílou civilizací znamenalo ztrátu svébytnosti a někdy i úplný zánik, je tomu skutečně tak - Zdeněk Burian do těchto olejů zhmotnil svou idealizovanou vizi urozeného divocha. Nehledejme však v obrazech demonstraci utrpení, ale tichou poklonu, výraz úcty k nezlomené hrdosti těchto lidí. Nečekejme, že Burian svůj hluboký a principiální humanismus povýší k explicitní přehlídce, která bude vyvolávat soucit. Z jednotlivých olejů se k nám obracejí důstojní jedinci, v nichž symbióza přirozenosti, vědomí vlastní identity a tragiky dává tušit, že dvacáté století jim sice ublížilo a osudově je zasáhlo, avšak oni se za žádných okolností - přestože byli porobeni - nenechali pokořit. A tak portréty mužů a žen na těchto heroizujících a do jisté míry idealizujících obrazech jsou skutečnou rasovou syntézou, vznešenou stejně jako jejich gesta a pózy. Dlouhé intervaly mezi vznikem obrazů a jejich zařazením do cyklu se projevuje nejen v míře filozofického podtextu, ale i v rozdílnosti jejich techniky a obsahu. Na jedné straně obdivujeme až hrozivě varující bojovnost výrazu v obraze Maori (1963), umocněnou tradičními rodovými ornamenty ve tváři, na straně druhé klidnou důstojnost. Ve většině pláten "ilustračního" charakteru se Burian pohyboval jistě a že podával daleko přesvědčivější uměleckou výpověď než v některých alegorizujících obrazech. Burian se stal vůbec naším prvním malířem, jenž vnesl do obrazů volné malby prvky exotiky a dobrodružství. Vklínil tak tuto podceňovanou a u nás poněkud neočekávanou tematickou oblast do středoevropského prostoru, a navíc ji v několika případech povýšil do filozofujících souvislostí. Burian nechtěl ve svých obrazech nikomu nic vysvětlovat ani zdůvodňovat, stejně tak se nesnažil nic sobě ani jiným dokazovat, ani nic nehledal. Byl zodpovědný jen sám sobě a svému zpytujícímu pohledu na svět, byl to epik, jenž v obrazech vedl svůj vnitřní, někdy teskný monolog...