44Bohumír Matal

1922 – 1988

Postava s vlastním stínem

Člověk a stroj - stroj výrobní či nástroj, člověk na stroji - cyklista, Člověk ve městě, město v člověku - člověk kráčející městem a město prostupující lidskou postavu: náměty, které vycházejí ze skupinového programu a zpětně rozšiřují jeho motivickou základnu. Není pochyb o tom, že Matalovy postavy, bloudící ulicemi, jsou pokrevními příbuznými nočních chodců Františka Hudečka a jeho stroje a strojky si velmi rozumějí s konstrukcemi Františka Grosse. Představa města jako "nové přírody", společná všem členům skupiny, je v Matalových malbách interpretována pevnou kresebnou konstrukcí, pavučinou linií spojujících mozaiku barevných ploch, jejichž teplý a tlumeně prozářený kolorit krycích i lazurních a nezřídka vytíraných barevných vrstev je neobyčejně sugestivní. Matal nezastírá ani poučení z kubistické lekce, v českém výtvarném umění podivuhodně živé (a latentně přítomné ještě hluboko v druhé polovině 20. století). Veselé jsou fiktivní strojky. Matalův Instrument na výrobu hluku z roku 1947 je toho příkladem. Ale i banální předmět denního užívání, například návěstí, malíře upoutává k několikerému zpracování. Zvláště si pak zamiloval drobné každodenní předměty rozličně zaměstnaných žen, jako je hudebnice, Sochařka, Žehlířka, Hodinářka, Pradlena, ale zkrátka nepřišly ani mužské profese: Křídlovkář, Kytarista, Rybář.. K symbolické platnosti se pak pozvedá Postava s vlastním stínem. Monografie Ludvík Kundera, Jaroslav Malina, Kateřina Svobodová - Bohumír Matal, vydalo Akademické nakladatelství CERM, nakladatelství a vydavatelství NAUMA, Brno 2006