Bohumír Matal

Vystudoval Střední umělecko-průmyslovou školu v Brně. Poté krátce studoval v Praze, kde však školu nedokončil. Roku 1942 byl internován do pracovního tábora do Německa; i tam se, byť s obtížemi, věnoval výtvarnému tvoření. Malbu mu tehdy plně zastoupila kresba, čerpající ze symbolického a surrealistického tvarosloví. Ovšem hned s návratem do běžného života po skončení války, tyto tendence v jeho tvorbě zmizely. 

Roku 1945 se vrátil nejen k malování, ale i ke kulturně-výtvarnému dění obecně. Postupem času se Matal stal členem Spolku výtvarných umělců Aleš, Umělecké besedy a konečně Skupiny 42, jejíž manifest Svět, ve kterém žijeme Matala od počátku velmi zaujal.

Ve Skupině 42 se měl možnost seznámit s významnými umělci té doby: Jindřichem Chalupeckým, Josefem Kainarem, Jiřím Kolářem, Janem Kotíkem, Kamilem Lhotákem, Františkem Hudečkem a Františkem Grossem.

V roce 1946 se společně se svými kolegy zúčastnil výstavy pořádané v Paříži, jenž prezentovala československé poválečné umění a zároveň umožňovala seznámit mladé umělce s velikány a obecně s tehdejší mekkou uměleckého světa. V průběhu svého krátkého pobytu v Paříži se seznámil například s Braquem.

Počáteční Matalova tvorba dýchá poněkud nostalgií starých časů (Vzducholoď 1945) Díla tohoto období jasně ukazují na dotek a vliv lidské civilizace.

Poté následovala série obrazů dokumentující civilizační růst a pokrok města. I zde Matal ukazuje, jaký má „pokrok“ vliv na život člověka. Od roku 1947 se Matalova tvorba zaměřila na zachycení člověka a stroje. Tehdy začal vytvářet cyklus: „Člověk ve městě a město v člověku“ („Člověk a stroj“ 1946).

Po rozpadu Skupiny 42 v roce 1948 Matal dále rozvíjí téma člověka a stroje, ale posunul jej do roviny: člověk na stroji, („Cyklisté“ 1952,1954). Toto téma mu vydrželo na velmi dlouhé období.

Ještě na konci 50. let v Matalově tvorbě se stále téma cyklistů objevuje, závodníci však začínají být zobrazováni v procesu přeměny na geometrické barevné struktury - („Cyklisté II“ 1959).

Šedesátá léta jsou v Matalově tvorbě pod znamením velkého experimentování. Přecházejí od pevné obrazové konstrukce k lyrické abstrakci tvarů vznikajících prostým stékáním barev po plátně a následnými úpravami - („Krajina vod“ 1962; „Opilý koráb“ 1963).

Koncem šedesátých let vznikají díla v podstatě se staronovým motivem lidské existence v kombinaci s geometrickým vyjádřením pravoúhlých tvarů - (cyklus „Přítomnost člověka“ 1968-1969).

Po roce 1968 odešel Matal z Brna na samotu do údolí řeky Prudká nedaleko Doubravníku, kde si zakoupil a zrekonstruoval vodní mlýn. V tomto období vznikl cyklus „Ptačí herci“ (1974-1975). V 80. letech pracuje dále na svém posledním cyklu „Hlavy“.