Nový rok přináší novou sérii aukcí v reprezentativních prostorách Topičova salonu na Národní třídě v Praze. Jde o místo, kde se již po řadu let setkává bohatství tradice se současnou tvorbou.
Právě na současnost a nedávnou minulost se zaměří březnová aukce s názvem „Posledních 60. let české výtvarné scény“, která nabídne pozoruhodná díla s vlastní jedinečnou hodnotou odrážející lidskou představivost, um lidských rukou i stopu prostředí, z něhož vzešla. A co víc, v případě, že by všechna díla z aukce našla jednoho majitele, mohl by se pyšnit plnohodnotnou sbírkou představující průřez posledními šedesáti lety moderního umění. Níže vám přinášíme přehled tipů, které si zajisté zaslouží vaši pozornost.
Aukční tipy:
Alena Kučerová – Moje louka
Sběratelsky cenné dílo s názvem „Moje louka“ z roku 1993 pochází od Aleny Kučerové, významné české grafičky, autorky prostorových objektů, členky umělecké skupiny UB 12 a nositelky řady zahraničních ocenění. Originalita jejích děl nespočívá pouze v poetickém nádechu, ale i v inovativním přístupu. Namísto tradičních technik vytvářela perforované matrice z plechu, které považovala za těžiště své tvorby. „Moje louka“ je jednou z takových matric, kterou autorka opatřila jedinečným rámem. Krajina pro ni byla jedním z hlavních témat, především pak krajina kolem Staré Boleslavi. Alena Kučerová právem náleží k nejvýraznějším osobnostem českého poválečného umění.
František Mertl (Franta) – Lien (Odkaz)
Působivá olejomalba „Lien (Odkaz)“ je dílem Františka Mertla , který je výrazným představitelem poválečného směru „nová figurace“, který reagoval na stav poválečného odcizení, krize hodnot či nucené opuštění domoviny v důsledku totalitního režimu. Obraz „Lien (Odkaz)“ z roku 1972 v sobě obsahuje hluboce lidský apel, neboť jeho ústředním motivem je odkaz, vztah vyobrazený propletením části lidského těla, který připomíná pupeční šňůru. Ta však nespojuje dítě s matkou, nýbrž „člověka“ s technikou. Franta zde v tísnivě metafyzické symbolice ukazuje nepřirozenou svázanost člověka, živé bytosti, s neživou technikou, kterou zrodil a které se od jejího vzniku přizpůsobuje a stává se na ní závislý. Člověk je tu pouhou organickou anonymitou, která je protikladem tradičního portrétu individuality. Franta je držitel mnoha mezinárodních ocenění a v roce 2023 obdržel od prezidenta republiky medaili Za zásluhy 1. stupně.
Karel Malich – Vznik mraků / Bílý mrak
Představený objekt s názvem „Vznik mraků/Bílý mrak“ je jedinečným dílem Karla Malicha, vizionáře, průkopníka nového zobrazení a jednoho z nejoriginálnějších českých výtvarníků 20. století. Tvorba Karla Malicha je spojena s tématem krajiny a přírody. Objekt byl vytvořen v sedmdesátých letech, v nichž pracoval s dráty a vytvářel odhmotněné plastiky. Ty odkazovaly k energii krajiny a k přírodním dějům jako takovým. Malichovo velice citlivé dílo „Vznik mraků/Bílý mrak“ odkrývá vzduchové proudy, vztahy mezi přírodními silami a zhmotňuje neviditelné. Právě o to tento významný umělec celý život usiloval. Tvorba Karla Malicha dodnes inspiruje generace umělců a mezi sběrateli se těší velkému zájmu.
Lubomír Typlt – Muž na turbíně
Barevně a obsahově sugestivní olejomalba „Muž na turbíně“ z roku 2000 je autentickým dílem známého českého malíře Lubomíra Typlta, který patří k nejvýraznějším osobnostem české malby posledních tří dekád. Pro jeho tvorbu je charakteristická výrazná gestika, intenzivní psychologické napětí, které se váže především k lidské figuře a mnohovýznamnost. „Muž na turbíně“ zobrazuje balancování člověka, které osciluje mezi nejistotou a snahou o získání moci nad technikou, nad nekončícím pohybem a výkonem. Člověk se stává aktérem, i když nejistým. Obraz tak do jisté míry představuje rozpolcenost patřící k modernímu člověku.
Ota Janeček – Poslední ostrov flóry
Velice subtilní obraz, provedený v typicky zasněném oranžovém koloritu, je osobitou prací Oty Janečka, jednoho z nejvšestrannějších umělců české moderny. Anglická kritika ho v roce 1985 označila spolu s Picassem, Braquem, Modiglianim, Matissem a Schielem za největší postavu světové kresby dvacátého století. Janeček se ve svých dílech věnoval přírodní tematice v podobě různých travin, motýlích křídel či ptáků. Všechny tyto motivy zachycoval jemně a plně v moderním duchu. Předložené dílo „Poslední ostrov flóry“ je ukázkou Janečkova citu pro jemné, lyrické zobrazení spojení člověka a přírody. Člověk je tu v harmonickém spojení se zástupcem fauny a symbolem nespoutané volnosti. Obraz připomíná svou křehkostí mistry japonského umění.
Jiří Hilmar – Quer (Napříč)
Nabízené dílo „Quer (Napříč)“ pochází od Jiřího Hilmara, autora, který se v důsledku srpnové okupace přesunul do Spolkové republiky Německo, a tudíž jeho tvorba zůstala české veřejnosti dlouhou dobu skryta. Hlavním tématem Hilmarovy tvorby je prostor. Na sklonku šedesátých let na sebe upozornil precizními kinetickými a optickými reliéfy, které se staly typickými pro jeho pozdější tvorbu. Snažil se v nich o zachycení pohybu, tedy ze statického stavu reliéfu měnit pohybem diváka i obraz a dosáhnout tak kinetického umění. Ačkoliv je předložený optický reliéf statický, jeho vizuální proměna je dána pohybem pozorovatele. Výsledný efekt je pozoruhodný, vezme-li se v potaz jeho minimalistické provedení. Společně se Zdeňkem Sýkorou, Karlem Malichem či Hugem Demartinim, se Jiří Hilmar řadí k významným představitelům české geometrické abstrakce.
Jan Merta – Uťatý kosatec (Karlu Matsonovi)
Tvorba Jana Merty je prodchnuta dlouhým časem, během něhož autor přemýšlí, přemalovává a dotváří jemné nuance jako by k němu obraz postupně přicházel. Merta se oprostil od doslovného přepisu vnější reality a soustředil se na reprezentaci vlastní výpovědi. Mertova díla působí abstraktně, ale mají stále svou vazbu na skutečnost. Ta se však do nich otiskuje jako různé pohledy, vzpomínky a jiné prožité momenty. „Uťatý kosatec“ je svou barevností i kompozicí typickou Mertovou prací, která se vyznačuje jednoduchostí, čistotou a až magickou světelností. Nadstandardní kvalitu Mertlovy tvorby dokládá i to, že ho už od roku 2003 zastupují etablovaní galeristé v zahraničí. Rüdiger Schöttle v Mnichově, Martin Janda ve Vídni a do roku 2015, kdy ukončil své působení na trhu, také Jörg Johnen v Berlíně.
Jan Kubíček – Konstrukce s principem Z/II.
Reprezentativní obraz s názvem „Konstrukce s principem Z/II.“ je jedinečnou ukázkou osobnosti českého konstruktivismu Jana Kubíčka. „Konstrukce s principem Z/II.“ z roku 1969 patří do období, v němž se jednoduché lineární objekty v Kubíčkově tvorbě stávají konkrétním geometrickým tvarem. Ten je autorem variován, přičemž samotná variace, měnění podob je Kubíčkovým zásadním tvůrčím principem. Různé možnosti dělení obrazové plochy jsou propojovány v rámci plátna a série variací je začleněna do jednoho celku. Jedná se o vynikající Kubíčkovu práci, v níž je zachycena vizuální hra nejzákladnějších výrazových prostředků ve své obdivuhodné čistotě. Jeho díla jsou součástí mnoha českých i zahraničních sbírek.
Michael Rittstein – Chladnokrevně
Nabízené dílo „Chladnokrevně“ je barevně velice výraznou prací Michaela Rittsteina, jednoho z nejvýznamnějších českých představitelů expresivní figurální malby. Pro jeho tvorbu je charakteristické dynamické gesto, groteskní výjevy ze života, které mnohokrát působí jako bizarní alegorie každodennosti či hraničí s fantaskní rozvíjenou metaforou. „Chladnokrevně“ je obraz s jistou vizuální nadsázkou. Jedná se o příklad groteskní imaginace, která evokuje absurditu svým námětem. Jak sám autor řekl: „Chladnokrevně se jmenuje proto, že jsem chladnokrevně využil témat z obrázků, které visí v obyčejných domácnostech třeba na Domažlicku. Labutě, chaloupky, krajinky…“ Zájem o Rittsteinova díla na aukcích významně stoupá. V minulém roce se jedno z jeho pláten prodalo za více než milion korun.
Adriena Šimotová – Nohy
Barevně uhrančivé dílo „Nohy“ pochází od jedné z významných českých výtvarnic 20. století Adrieny Šimotové, která se do dějin výtvarného umění vepsala svou hluboce emotivní a introspektivní tvorbou. „Nohy“ jsou emblematickým dokladem autentického zájmu autorky o člověka, kterého chápala jako bytost komunikující a vytvářející vztahy se svým okolím. Nohy nejsou realistickým zobrazením, neboť jsou zbaveny jakékoliv konkrétní individuality. Stávají se tak symbolem lidské existence, její fyzické přítomnosti, ale současně i křehkosti. Šimotová za svou tvorbu obdržela množství ocenění včetně prestižní ceny Gottfrieda von Herder ve Vídni. Její dílo je dnes v celé řadě českých i zahraničních sbírkách.
Věra Janoušková – Hlava
Výjimečná plastika s názvem „Hlava“ je dílem Věry Janouškové, kolážistky, malířky, grafičky, a především jedné z nejdůležitějších sochařek v českém umění druhé poloviny 20. století, jejíž tvorba zahrnuje nejen tradiční sochařské postupy, ale i experimenty s tvary, materiály i formami. „Hlava“ z roku 1970 představuje tvarově úspornou, frontálně koncipovanou hlavu, která připomíná pravěké modly. Vyjadřuje podobně jako ostatní „Hlavy“ z tohoto období vůli po syntéze a po probuzení v sobě i v druhých pocit sounáležitosti a vrátit tak životu lidský rozměr a obsah. Věra Janoušková zanechala jednu z nejoriginálnějších stop v českém sochařství a její přínos pro tento obor je vnímán i v zahraničí.
Kromě výše uvedených jmen budou na aukci zastoupena díla od Zdeňka Berana, Josefa Bolfa, Aleše Veselého, Milana Grygara či Eduarda Ovčáčka. Nenechte si proto ujít tuto unikátní příležitost k zakoupení některého z výtvarných skvostů.
Všechna díla naleznete v našem aukčním katalogu, který je možné prolistovat online, anebo fyzicky v Topičově salonu na Národní třídě v Praze. Těšíme se na viděnou.
VÝSTAVA | 12/2 – 1/3/2026 ० Topičův salon (10 - 18h)
KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA | 26/2 v 18h ० s Reou Michalovou
AUKCE | 1/3/2026 ० Posledních 60 let české výtvarné scény