Výtvarné vzdělání získal kromě českých vysokých uměleckých škol – VŠUP, Praha, (1993-1997) u J. Šalamouna; FaVU, Brno, (1997-2001) u J. Načeradského, také na Kunstakademie v Düsseldorfu (1998-2005) u M. Lüpertze, G. Merze, A. R. Pencka.
Byl to právě Düsseldorf, kde se Typlt seznámil s německým expresionismem začátku 20. století, který jej ovlivnil v jeho nadcházejícím rukopise. Tam začal také používat jeden ze svých ikonických motivů – plechové konve, a to jak v malbě, tak i soše a instalaci.
Během roku 1999 umělec zahájil intenzivní spolupracáci s uměleckým kritikem a kurátorem Petrem Vaňousem, s nímž se zná již ze střední školy. Vaňous se podílel na přípravě mnoha Typltových samostatných i skupinových výstav a publikaci řadu textů. Jak sám o umělci uvedl: „Typltova malba je vytvářena ve dvou rovinách – kriticky zaměřená symbolizovaná figurace a konstrukční (mechanická) abstrakce pohybující se v rovině utopie. V dílech z posledních let autor syntetizuje oba póly na společné ploše, čímž dochází k podnětnému vizuálnímu setkávání dvou odlišných výrazových světů. Ono setkávání se odehrává i mimo malbu – v Typltových instalacích.
Autor propojuje některá svá starší témata a jejich konfrontací vytváří nové významové vazby. Formálně lze u něho zaznamenat příklon k expresivní velkoformátové figuraci se silným obsahovým sdělením. Vytváří „alegorizované“ postavy jedinců ocitajících se ve své propůjčené roli na hranici vážnosti a směšnosti.“
Tradiční malířské a kreslířské techniky uplatňuje Typlt jiným koncepčním přístupem (malbu např. prorývá nožem). Do prostoru pastózně malovaného obrazu tlumené barevnosti umísťuje předměty běžné potřeby v netradičních vazbách (kolo, konev, stůl, baterie, vozík, barel), čímž narušuje tradiční pohled diváka na tyto užitkové předměty.
Lubomír Typlt také pracuje s tématem zvířat. Na svých obrazech ztvárňuje (mrtvé kočky, ptáky, vážky, šneky ad). V dalších svých dílech pak sestavuje starší motivy do jednoho obrazu, kde kombinuje lidskou postavu a umělý abstraktní prostor.