Michael Rittstein

Na svých obrazech zachycujících zdánlivě banální a anekdotické příběhy (Obývák 1980; Vysávání 1983), vytváří Rittstein dějově zhuštěné, dramatické a bizarní alegorie současného života. „V jistém smyslu je Rittsteinovo umění projevem agresivní vzpoury proti diktátu nitra… Neobejde se to bez okázalosti, bez nestoudné drzosti, bez jistého urážlivého cynismu. Vyžadují to však polemické cíle Rittsteinova umění.“ (Petr Pivoda, 2006)

Jeho zařazování do tzv. české grotesky není ale úplně přesné. Nejedná se totiž o prvoplánově groteskní témata, nýbrž o alegorie, které májí svůj hlubší filosofický, existencionální a humanistický podtext. Zároveň jsou odrazem skutečnosti, byť v neobvyklé parafrázi. Ve svých obrazech autor pracuje s gestickým a expresivním výrazem, připomínajícím akční umění. K zvýraznění tohoto účinku využívá pastózní malby, která je vrstvena a přes svou statičnost připomíná živou matérii. S velkorysostí malířského gesta tohoto umělce zároveň kontrastují jeho malé a velmi citlivé minimalistické kresby.

Již od počátku studií na Střední odborné škole výtvarné a dále na Akademii výtvarných umění v Praze projevil Rittstein výrazný a zřejmý zájem o existenci člověka v různých životních situacích. Právě převaha figurativních obrazů je specifickým znakem jeho malířské práce. Zde je nutné podotknout, že v jeho obrazech hraje velkou roli i okolí, které se stává nezbytným a také aktivním scénickým doprovodem děje. Můžeme tak i v tomto případě hledat a nacházet odkazy na mistrovská díla řady renesančních umělců, svým charakterem a častým fantaskním dějem může Rittsteinovo dílo připomínat například práce Hieronyma Bosche nebo na Pietera Bruegela staršího. 

Možná opomíjenou, ale zajímavou složkou obrazů a výstav Michaela Rittsteina jsou samotné jejich názvy. Například jeho kolekce obrazů vystavených pod titulem: „Kurzy začínají na podzim.“ Neotřelým způsobem vyjadřuje periodicitu tvůrčí práce, jež souvisí s častými tematickými proměnami, opakováním i návraty. Některé z těchto názvů na nás působí svou poezií, kdy jsou zároveň kontrastem sobě samotným: „Otylý pel“; „Stín lesku“; „Tarzan a Darwin“; či „Tetovaný jogurt“. 

Rittstein vytváří nejen v pojmenování svých děl, ale i v samotném zobrazení nejrůznějších námětů jakýsi chaotický svět, v překotně běžícím řečišti jeho dějů. Jedná se například o díla, kde dohromady kombinuje alegorie sportů, zvířecích témat, existenciálních situací, rockových hudebníků a dalších námětů.

Zdá se, že hlavním zdrojem inspirace Rittsteinových děl je rocková hudba. A to nejen stylově nebo rytmicky, ale i obsahově. Malíř je také známý častým používáním různých prvků bezbřehé hrůzy a druhem sarkastického naturalismu. Avšak jeho erotická témata, která hraničí s exhibicionismem, vždy obsahují velké množství groteskní parodie. 

Faktem je, že Michael Rittstein uspěl v obohacení současných trendů, často nazývaných jako „nová exprese.“ A to právě představením nových zkušeností, čerpajících z tradice české groteskní figurace, tedy žánru, jehož se Rittstein bezpochyby stal hlavním představitelem.