Blog
Share:

"Děti" Zdeňka Sýkory v 89. aukci umění!

17/10/2022

Zdeněk Sýkora uvedl v rozhovoru pro časopis Revolver Revue č.75/2009 o společné tvorbě se svojí ženou Lenkou Sýkorovou: "Linie jsou naše děti." Jedno z nich, nesoucí název "Linie Nr. 52", budeme dražit v Topičově salonu 23. října 2022. Nenechte si ujít příležitost být u toho, či přímo investovat do díla vysoké kvality a vyjímečnosti jako je právě tento obraz nabízený naší aukční společností!

23/10/2022 - Topičův salon - 89. AUKCE EXKLUZIVNÍHO VÝBĚRU KLASICKÉHO A MODERNÍHO UMĚNÍ

Historiky umění bývá Zdeněk Sýkora vnímán jako vůdčí představitel neokonstruktivismu a průkopník v užití počítače ve výtvarné tvorbě. Svým dílem navázal na odkaz uměleckých osobností, které v první polovině 20. století rozvíjely geometrické a konstruktivistické tendence (F. Kupka, P. Mondrian, K. Malevič, umělci Bauhausu ad.). Své vzory nacházel Sýkora i mezi českými umělci jako například u A. Slavíčka, J. Preislera, B. Kubišty ad.

Osobité dílo Zdeňka Sýkory má svůj logický vývoj a je charakteristické neustálým hledáním autonomního výrazu, formy a metody. Ačkoliv autor v rámci objektivizace tvůrčího procesu usiloval o eliminování svého tvůrčího rukopisu, je i přesto specifická vizuální podoba jeho děl velmi dobře rozpoznatelná. Díla Zdeňka Sýkory, promlouvající univerzálním jazykem geometrie, žijí své vlastní životy a pro diváka se stávají neustálým zdrojem inspirace a radosti.

Zdeněk Sýkora byl spolu s Vladislavem Mirvaldem a Kamilem Linhartem jedním z trojhvězdí proslavených lounských výtvarníků. Narodil se na lounské periferii, v Husově ulici. Vystudoval tamní reálku a po maturitě v roce 1938 odešel do Příbrami na Vysokou školu báňskou. Když nacisté vysoké školy zavřeli, pracoval během války na dráze. Protože se jeho vášní stala malba a fotografování, vystudoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy výtvarnou výchovu (studia zahájil na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství při ČVUT, odkud byl obor výtvarné výchovy a deskriptivní geometrie přesunut). Jeho profesory byli mj. Martin Salcman, Cyril Bouda a Karel Lidický. Po studiích působil na univerzitě jako asistent a v roce 1966 se habilitoval a byl jmenovaný docentem. Na katedře výtvarné výchovy působil jako pedagog až do roku 1980.

„Pradávno, ještě za války, jsem u Nietzscheho četl větu: ‚Jen chaos může zrodit tančící hvězdu.’ A teď, na stará kolena, jsem se k tomu přiblížil svou vlastní prací.“ Z. Sýkora, 1991

Během své umělecké dráhy prošel Zdeněk Sýkora mnohotvárným vývojem. Ve druhé polovině 40. let byl zaujatý surrealismem a kubismem. V raných 50. letech maloval v plenéru, zejména v zákrutech Ohře poblíž Loun, krajiny v neoimpresionistickém duchu. Koncem této dekády postupně dospěl k abstraktnímu zobrazení krajiny, kdy hlavní důraz kladl na barevné plochy a jejich interakci. V první polovině 60. let se začal zabývat strukturami tvořenými skládáním a přetvářením jednoduchých geometrických prvků. Jejich organizací v rastrech rozdělujících plochu vznikaly rozmanité variace. Ty byly brzy autorem objeveny jako možný program. Začal proto spolupracovat s matematikem Jaroslavem Blažkem a jako jeden z prvních evropských umělců zapojil do postupu tvorby počítač, který nemá jinou úlohu než důsledné provedení autorského záměru. Proces abstrahování byl překonán, Sýkora organizoval autonomní obrazové elementy ve smyslu tzv. „konkrétního umění“.

Stal se členem legendární skupiny Křižovatka. V roce 1968 vystavoval své obrazy na prestižní světové výstavě Documenta 4 v Kasselu. Roku 1973 dospěl ve své tvorbě k dalšímu způsobu vyjádření. Jeho podstatou jsou linie, jejichž barva, síla, směr a délka jsou konstruovány s využitím principu náhodnosti. Liniovým obrazům v různých modifikacích zůstal Sýkora věrný do konce života. Linie a struktury byly také základem jeho architektonických realizací. V roce 1983 se Sýkora oženil s Lenkou Plochovou. Ta se postupně z asistentky stala i spoluautorkou jeho obrazů.

Dílo "Linie Nr. 52" představuje krásnou a typickou autorovu práci ze zmíněného cyklu tzv. liniových obrazů, tvořených na základě přísné náhodnosti každého prvku. Do systému je začleněn i výpočet barevnosti. Výchozí bod, počet sekvencí, šířka, barva a průběh linie je generován z náhodných čísel. Tato matematická náhodnost představuje jakousi paralelu nejobecnějších přírodních a kosmických procesů. Tvary se tu osvobodily ze závislosti na geometrickém členění a rozvíjejí se a prolínají s naprostou volností. Každá linie v obraze prožívá vlastní život, přičemž místo jejího zrození, směr jejího pohybu i délka jejího života vyrůstají z absolutní náhody rozvíjené na základě přísného řádu.

Těšíme se na vás aukční něděli - 23. října ve 13:30 hodin, v sále Topičova salonu na ulici Národní 9 v Praze.

Share: