ZÁTIŠÍ S HRUŠKAMI, VÍNEM A POHÁREM (1931)

Obraz „Zátiší s hruškami, vínem a pohárem“ je originálním, velmi krásně tvarově, barevně i strukturálně koncipovaným lyricky kubistickým dílem Emila Filly, autora, jehož výtvarný talent, silné intelektuální založení a úctyhodná sečtělost z něj učinily vskutku ojedinělou kulturní osobnost své doby, obdařenou zvláštním fluidem vážnosti a význačnosti. Suverénní všestrannost i určité doktrinářství přitahovalo i odrazovalo jeho současníky. Svou aktivní a důslednou vírou v Picassův kubismus působil až dojmem jakési „posedlosti“, umanutí, v němž však bylo stále dostatek prostoru pro individuální a osobité laborování s principy, jimiž temperamentní Španěl provždy změnil podobu výtvarného umění dvacátého století.

Emil Filla se narodil 4. dubna 1882 ve Chropyni. V letech 1903–1906 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Františka Thieleho a Vlaha Bukovace. Zásadní událostí v dějinách českého moderního umění se stal již autorův podíl na výstavách skupiny Osma v letech 1907 a 1908. Pro utváření jeho tehdejšího tvůrčího profilu byla rozhodující pražská výstava norského malíře Edvarda Muncha (1905). Od roku 1911 se Fillův zájem o moderní evropské umění soustředil především na Paříž. 

Nového expresivního výrazu, zdůrazněného tvarovými deformacemi, dosáhla Fillova tvorba od poloviny třicátých let, v souvislosti s reakcí na ohrožení evropské kultury německým nacismem. Do osudového boje s jeho projevy se Filla dostal jako vězeň německých koncentračních táborů v letech 1939–1945. Po přetrpěných útrapách a roční rekonvalescenci se vrátil k malířskému stojanu a s novým přílivem vitality a tvůrčího chtění rozvíjel všechny námětové oblasti, které byl nucen opustit: na jedné straně zátiší – malé skvosty nádherně provedené v barevné hmotě, na straně druhé monumentální obrazy na témata slovenských lidových písní, ale také další figurální práce, v nichž navázal na přerušenou linii velkého cyklu třicátých let.

„Zátiší s hruškami, vínem a pohárem“ je Fillovým dílem nepřehlédnutelných malířských kvalit v žánru, který se stal celoživotní kapitolou autorovy tvorby. Obrazy zátiší prostupují jednotlivá stadia jeho uměleckého vývoje bohatě, soustavně a rovnoměrně. Zkoumaný obraz stylově spadá do té fáze pozdního organického kubismu, která je v uměleckohistorické literatuře označována jako „lyrická“. Na komorní ploše se tu malíři podařilo vyrovnat tendenci ke smyslovému hédonismu a k promyšlené konstrukci obrazového pole.