1929–2005
Josef Jíra – jeden z nejvýznamnějších umělců generace, která nastupovala na scénu po druhé světové válce a hrála klíčovou roli při opětovném navázání na přerušenou tradici vývoje českého moderního umění.
Jméno Josefa Jíry tak zvaného „maloskalského Chagalla“ je spojováno s krajinou Podkrkonoší a mimořádnou svérázností a osobitostí jak uměleckou, tak lidskou.
Umělcovy životní zkušenosti se vždy prolínaly s jeho malířskou tvorbou. Jak o sobě sám prohlásil: „Nikdy v životě bych asi nebyl schopen udělat nějaký obraz, aniž bych se vázal k nějakému místu, určité vzpomínce nebo prožitku.“
Jírovy obrazy vznikaly jako výsledy vzrušeného prožívání vnitřních sporů a konfliktů a v tomto smyslu jsou plné emocí, napětí i romantické dramatičnosti. Rodokmen jeho sugestivní malby rytmizovaného rukopisu a znepokojivě rozezvučených barev sahá až k vizionářům expresionismu.
Josef Jíra se narodil roku 1929 v Turnově. Dětství prožil s rodiči na Malé Skále. Obraznost budoucího malíře vzrušovalo domácí vesnické prostředí i krajina kolem Horek, kde žili jeho prarodiče z otcovy strany. Tam prožíval kouzlo velikonočních mystérií a poznává tradiční způsob života v podkrkonošské vsi. Kreslí od nejranějšího dětství, zejména koně. Jeho talentu si jako první povšiml profesor Vladimír Linka. Který se zasadil o to, že Jírův otec změnil svůj názor a místo na rybářskou školu nechal svého syna zapsat v roce 1942 na Odbornou školu šperkařskou v Turnově, na obor rytí drahokamů. Není pochyb o tom, že nádherná barevnost a lesk achátů, jaspisů, chalcedonů a dalších drahokamů ovlivní Jírovu úctu k nádheře materiálu a k magickým zásvitům barev.
Pro mladého autora měla také význam celková atmosféra válečných let.
V roce 1946 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, kde po přípravce u profesora Karla Mináře přešel po roce do ateliéru profesora Miloslava Holého.
Kvůli sportovním a společenským peripetiím po třech letech školu opouští. Vrací se roku 1950 do ateliéru O. Nejedlého a následně k V. Radovi.
Rok 1961 je v autorově tvorbě klíčový. V obrazech, do nichž zapojuje motivy svého dětství, rozvíjí metodu souběžného sdružování a prostupování časově vzdálených událostí. Počínaje rokem 1963 se základem Jírova díla stává cyklus Velikonočních obrazů.
Jak o umělcově tvorbě poznamenal Hrabal: „Každý obraz Josefa Jíry je zaokrouhlený a vnitřně scelený. Každý obraz je začátkem i koncem. Je místem, na kterém malíř ve zkratce řekl na sebe a o sobě všechno to, co žije, v co doufá a nad čím se hroutí, jeho obrazy jsou vždycky plochou, na které se umělec dověděl něco nového, čím sám je překvapen a zaskočen. (…) Jeho grafické listy i plátna jsou vždycky místem nejen vítězství a rovnováhy splynutí, ale i místem ztroskotání. Dalo by se o obrazech Josefa Jíry říci, že to jsou seriály jedné křížové cesty, že to jsou dramata, která banální skutečnost vytlačují za obvod rámu. Proto je Josef Jíra pořád naježený a neustále ve střehu, dovede tvořit pouze tehdy, kde jeho lidské problémy nazrály, konfliktní situace se přiostřily tak, aby pukly barevnými a grafickými chlopněmi. (…).“ B.H., Praha 1978
249
142 %
324 000 Kč
4 437 Kč
850 000 Kč
1986
lept 76/80
15 x 11,4 cm
Signatura: J. Jíra 86
1982
monotyp
11,8 x 9 cm
Signatura: J. Jíra 82
grafika
6,8 x 5 cm
Signatura: Jíra
tempera, karton
32 x 43 cm
Signatura: PD Josef Jíra
lept
20,3 x 13 cm
Signatura: J. Jíra
1981
lept
34,5 x 44 cm
Signatura: J. Jíra 81
malba tuší, papír
15 x 20 cm
Signatura: nesignováno
komb. technika, tuš, akvarel, kvaš
29 x 18 cm
Signatura: J. Jíra
barevná litografie
26 x 21 cm
Signatura: Josef Jíra, Zápas Jákobův
1963
tempera, karton
41,5 x 55,5 cm
Signatura: J. Jíra 63
tempera, akvarel, tužka, karton
32 x 43 cm
Signatura: Josef Jíra
1996
olej, kvaš, koláž, karton
50 x 60 cm
Signatura: J. Jíra 96