Sběratelsky vzácné, originální, barevně rozjasněné a ve smyslovém okouzlení tvarově rozvolněné dílo autora světového renomé, jednoho z nejvýznamnějších představitelů evropské meziválečné avantgardy - Jindřicha Štyrského.
86. AUKCE ČESKÉHO A ZAHRANIČNÍHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ // Neděle 20/2/2022 // 13:30 // Topičův salon, Praha
Všestranný talent Jindřicha Štyrského zasáhl do širokého spektra výtvarných projevů, i když jeho hlavním výrazovým prostředkem zůstávala po celý život především malba a kresba. Věnoval se i koláži, fotografii, scénografii a typografii. Stejně rozvrstvený byl záběr autorovy literární činnosti. Životopisné studie střídaly manifesty, ankety a v neposlední řadě i ostré kritické výpady. V jeho pozůstalosti se rovněž zachoval soubor básní a psaných a kreslených záznamů snů. Zabýval se též redakční prací, na přelomu 20. a 30. let řídil Literární kurýr Odeon, do něhož sám přispíval. Osobně zaštítil dvě erotické řady, Erotickou revui a Edici 69, jejichž obsah určoval.
Jindřich Štyrský se narodil roku 1899 v Dolní Čermné u Kyšperka. Po maturitě na královéhradeckém gymnáziu roku 1918 nastoupil na místo učitele v rodné vesnici. Kantorství ho však dostatečně nenaplňovalo. A tak když po smrti své matky (1920) zdědil menší obnos peněz, ihned odjel do Prahy, kde se přihlásil na Akademii výtvarných umění. Studovat však vydržel jen krátce. V roce 1922 podnikl dlouhou cestu za poznáním k Jaderskému moři. Na ostrově Korčula došlo k jeho osudovému setkání s Marií Čermínovou alias Toyen (1902–1980), setkání, které znamenalo dlouholetou uměleckou spolupráci a nerozlučné přátelství trvající až do jeho smrti. Z hlediska dalšího vývoje se pro Štyrského staly rozhodující dva okamžiky. V roce 1923 vstoupil do Devětsilu a zúčastnil se výstavy Bazar moderního umění, prvé podstatné kolektivní akce, jež znamenala nástup mladé avantgardní generace pod taktovkou teoretika Karla Teigeho. V roce 1934 se pak spolupodílel na založení Skupiny surrealistů v ČSR. Oproti Devětsilu, jímž prošlo přibližně kolem stovky nejrůznějších autorů, zasahujících do mnoha oborů včetně architektury či filmu, soustředilo se ve Skupině surrealistů v ČSR pouze několik vyhraněných osobností. Štyrský byl tudíž členem obou nejdůležitějších generačních seskupení a názorových základen.
V letech 1925–1928 žili Jindřich Štyrský s Toyen v Paříži. V umělecké tvorbě se vymezili vůči dohasínajícímu kubismu, surrealismu i abstrakci a provolali vlastní umělecký styl – artificialismus. Lze ho považovat za nejdůležitější vklad české meziválečné avantgardy do evropského malířství. Vyznačoval se intenzivním lyrismem, který umožňoval široké malířské rozpětí, sahající od jemných, odstíněných barev k výraznému pastóznímu rukopisu. Štyrský neváhal experimentovat, využíval stříkání přes šablony a otisků nejrůznějších předmětů.
Od konce dvacátých let pronikaly do jeho tvorby prvky surrealismu. V roce 1932 obeslal početným souborem obrazů mezinárodní výstavu Poesie 1932, uskutečněnou v Praze v Mánesu. Členem tohoto spolku se stal v roce 1933, o rok později pak spoluzakládá Skupinu surrealistů v ČSR. Surrealistickou estetiku a světový názor prosazoval až do své předčasné smrti. Přestože Štyrský potlačoval racionalitu, již všemožně podrýval, byl vyhraněný intelektuál, udržující si odstup od osobního prožitku i od dokončené realizace. Jeho tvorba zaujme výrazovou sevřeností, pečlivým provedením, nepřipouštějícím jakoukoli otevřenost a nahodilost. Obsahuje ironii, černý humor, absurditu i existenciální úzkost. Štyrský byl jediným umělcem své generace, který všechny tyto stránky propojil ve vlastní tvorbě.
PROVENIENCE:
Sbírka Hanse Neumanna (1921 Praha – 2001 Caracas, Venezuela), jednoho z největších průmyslníků ve Venezuele, pražského rodáka židovského původu. Aby se za okupace vyhnul transportu do koncentračního tábora, utekl pod falešnou identitou z Prahy do Berlína. Tam zůstal dva roky. Po konci války se opět vrátil do české metropole a protože většina členů jeho rodiny zahynula v koncentračních táborech, pokusil se se svým bratrem znovu oživit předválečný chod rodinné továrny na výrobu barev a laků. V době po únoru 1948 se ocitl v podobné situaci jako za války a opět se rozhodl pro odchod ze země, tentokrát do Venezuely, kde se znovu oženil. Ani své nové manželce, ani dceři neřekl, odkud pocházel, jak válku přežil nebo jak se doopravdy jmenoval. Neumannův hluboký příběh o přežití, zkoumání vlastní identity, paměti a ztrátách vylíčila jeho dcera Ariana Neumann v knize „Pod svícnem tma. Hledání příběhu mého otce“ (vyd. Argo, 2020).
Dílo „Krajina z Korčuly“ je jednou ze Štyrského důležitých ranějších prací, jež bezprostředně předcházely jeho sblížení s Uměleckým svazem Devětsil, vedeným nejvýznamnějším teoretikem meziválečné avantgardy, Karlem Teigem. Bylo to právě v roce 1922, kdy malíř podnikl dvě cesty na Jadran a v Praze vystavoval se spolkem mladých výtvarníků Preisler v Domě umělců, když si jeho tvorby povšimlo hned několik odborníků více generací. Z pokolení Tvrdošíjných to byl Václav Nebeský, který ocenil „zvláštní lyrický půvab děl, nezvyklý u nás svou čistotou a svěžestí“. Karla Teigeho podobně upoutalo „cosi, co se zřetelně odlišovalo od ostatního výtvarného zboží oněch výstav a co k nám mluvilo tichou, lyrickou řečí“. Štyrský se pak hned na jaře následujícího roku (1923) stal členem Devětsilu, v němž spolu s Toyen a Jiřím Remo Jelínkem vytvořili novou malířskou bázi, poté, co spolek přišel o příslušníky tzv. „Nové skupiny“ (Wachsman, Hoffmeister, Muzika, Piskač…).
Na jaře roku 1922 Štyrský pobýval s Jiřím Jelínkem, jenž přijal umělecké jméno Remo, v Dalmácii. Na Korčule došlo k jeho rozhodujícímu setkání s Marií Čermínovou, jež zanedlouho začala umělecky působit pod pseudonymem Toyen a s níž vytvořil téměř nerozlučné umělecké duo. V létě pak byl v Itálii a zamýšlel cestovat do Polynésie, ale nakonec z toho sešlo a vypravil se opět do Dalmácie, konkrétně do Dubrovníku. Bezprostřední smyslové zážitky z přímořské jižní krajiny působily na Štyrského nezvykle očistným dojmem. Dokládá to skvěle právě posuzované dílo. Krajinná scenérie z ostrova Korčula s dominantou typického dalmatského kostelíka v pozadí vyjadřuje okouzlení bohatou jižní vegetací, barevným jasem, zprostředkovává autorovu radost z malování. Štyrský se tu nakrátko zcela oprostil od svých předchozích laborací s kubismem, aby se mu nestal jenom dekorativní šablonou, ale proměnil se po návratu ve východisko „cesty Poezie“.
Krajina z Korčuly Jindřicha Štyrského slovy PhDr. KARLA SRPA:
Obraz pochází z let, kdy Jindřich Štyrský procházel významnou názorovou proměnou, směřující k avantgardnímu výtvarnému projevu. Je skvělým příspěvkem k poznání jeho tvorby z počátku dvacátých let. S odstupem let dokážeme ocenit Štyrského práci s barvou a možnostmi její valérové modelace, s uvolněným rukopisem, přecházejícím mezi plošnými vrstvami, vyvolávajícími dojem objemů. Štyrského zaujala hmota nanášené barvy, možnosti jejího rozprostírání po ploše a vrstvení. I když Toyen obraz označila jako Krajinu z Korčuly, přinesl si ve způsobu jejího osvojení Štyrský na Korčulu způsob vidění, jímž se zabýval, když rok před tím maloval krajinu své rodné Čermné s výrazným kostelem na kopci. Co nás zaujme je prosvětlení jako základní motiv celé kompozice, propojení světle žlutých staveb uprostřed obrazu s rozměrným kostelem, jehož strmá věž protíná modrou oblohu. Tento dominantní ráz zobrazení odpovídal světelné atmosféře chorvatského ostrova, kterou jistě zaznamenali i jeho současní návštěvníci. Z hlediska vývoje Štyrského je z díla patrné jeho tíhnutí k ploše, které se projeví o rok později, kdy se stane členem Devětsilu. Když posoudíme jeho obrazy z Korčuly, vyznačující se názorovou plností, mají v sobě ráz hotového autora, který si již osvojil výrazové prostředky, jež může podle potřeby měnit a vždy zůstává estetická kvalita jeho přístupu na vysoké úrovni. I když se Štyrský později krajinou zabýval z jiných úhlů, lze jeho vstup v letech 1921-1922 na toto žánrové pole dát rovněž do souvislosti s vývojem české krajinomalby po prvé světové válce, zejména s projevem Otakara Nejedlého.
Obraz pochází z období legendárního setkání Jindřicha Štyrského a Jiřího Jelínka s Toyen na Korčule, k němuž mělo dojít o prázdninách v roce 1922. Z Korčuly se zachovalo několik podobných Štyrského obrazů.
O tomto Štyrského obrazu jsem věděl od začátku devadesátých let, kdy jsem byl ve faxovém kontaktu s panem Hansem Neumanem z Venezuely, který mi zaslal všechna díla Štyrského a Toyen ze své sbírky. Toto dílo zakoupil přímo od Toyen. Je skvělé, že se do Čech navrátilo.
Na rubu obrazu je jeho název napsaný vlastní rukou Toyen se signaturou a razítko vystaveno v Mánesu 1946.
Obraz byl vystavený na Štyrského posmrtné retrospektivě, uskutečněné v Mánesu. (Výstava SVU Mánes, Jindřich Štyrský, 4.-25. 4. 1946, č. k. 18.)
V Praze, 10. 1. 2022
PhDr. Karel Srp
