Blog
Sdílet:

Symbióza díla Emila Filly a Josefa Sudka v 89. aukci

10/10/2022

Aukční podzim je před námi a nabídka kvalitních uměleckých děl je přímo nadstandartní. Pokud zvažujete investici do tuzemského umění, měli byste zpozornět například nad jménem hlavního představitele české avantgardy Emila Filly. Dvě jeho díla představí naše říjnová 89. aukce umění v Topičově salonu!

23/10/2022 - Topičův salon - 89. AUKCE EXKLUZIVNÍHO VÝBĚRU KLASICKÉHO A MODERNÍHO UMĚNÍ

V následujících odstavcích si představíme dvě díla vám velmi dobře známého multipotenciála Emila Filly (1882-1953), vůdčí osobnosti české avantgardy, bez jejíž mnohostranné tvůrčí aktivity si nelze středoevropskou kulturu dvacátého století představit. 

Emil Filla byl neobyčejně všestranným umělcem – malířem, kreslířem a grafikem, zároveň ale i sochařem, teoretikem, znalcem a sběratelem umění, redaktorem a organizátorem českého výtvarného života v době mezi dvěma světovými válkami. Byl kolosální figurou, která po počátečním expresivním období zůstala celoživotně věrná kubistické estetice, byla ji schopna modifikovat a v jejím rámci zkoumat rozličné eventuality ztvárnění skutečnosti. 

Emil Filla se nebál rozšiřovat „dobytá území“ popouštěním uzdy malířskému temperamentu či jindy téměř puristickou, konstruktivní čistotou – nutila ho k tomu tvůrčí „posedlost“ a bezesporu i jeho ústřední role mezi vyznavači moderních snah. Tím, že se v našem výtvarném životě uplatňoval nejenom jako tvůrce, ale i jako iniciativní organizátor a vůdcovská autorita, měl příklad jeho díla pro zaměření nemalé části českého meziválečného umění velký stimulativní dosah.

Obraz „Zátiší s rybou a omáčníkem“ je autorsky nezpochybnitelnou a sběratelsky exkluzivní prací Emila Filly. Představuje nejenom bravurní realizaci jeho pozdního, smyslově cítěného syntetického kubismu v monumentálním, záměrně výrazně podlouhlém sudkovském formátu, ale současně je vtělením celého jeho morálního kréda, manifestací umělecké svobody v historicky vypjaté době, která i tuto svobodu zakrátko zase nadlouho omezila. Ve své knize „O svobodě“ (1947), kterou Filla vydal rok před vznikem tohoto obrazu, příznačně píše: „Jsem malíř a k tomu člověk a snažím se býti jedinečným člověkem s pokorou vůči sobě a s láskou vůči světu a ke světu a jako takovému nezbývá mně nic jiného než změřit, myslet, přemýšlet, tvořit a cítit všechno na světě přes něco, co mne vždy může zabezpečit a dáti záruku jasného odhadu, a to je vedle metamorfóz stylů, metamorfóz linií, barev a světla i tvarů také moje utrpení z nesvobody.“

Obraz „Zátiší s rybou a omáčníkem“ je reprezentativní galerijní prací Emila Filly z období, jež bylo jakýmsi prolomením „příšer“, „vášní“, „neklidu“„běsnění“, které stravovaly autorovu duši v období věznění v koncentračním táboře Buchenwald po celou dobu druhé světové války. Na rozdíl od Josefa Čapka, zatčeného gestapem na začátku války ze stejných důvodů (příslušníci české inteligence), který v koncentračním táboře Bergen – Belsen podlehl tyfové epidemii, Emil Filla věznění přežil, i když údajně prodělal šest infarktů. Po osvobození dostal od lékařů nařízený téměř roční klid, byl upoután na lůžko, s prkénkem na kolenou kreslil a vytvářel grafiku.

V červnu roku 1946 se konečně mohl vrátit k malířskému stojanu a s novým přílivem vitality a tvůrčího chtění (utlumovaného po více než šest let) začal současně rozvíjet všechny námětové oblasti, které byl nucen opustit: na jedné straně vytvářel monumentální obrazy na témata českých a slovenských lidových písní, figurální práce, v nichž navázal na přerušenou linii velkého cyklu třicátých let, a v neposlední řadě neobyčejně rozmanitá pozdně kubistická zátiší velkorysého výrazu, nádherně malířsky cítěná v hutné barevné hmotě.

Vnitřně koherentní a přitom tak výrazově bohatý soubor Fillových zátiší, v nichž se autor s neobyčejnou tvůrčí chutí, jež z děl doslova vyvěrá, po všech prožitých strastech vrátil k intimitě domácích chvil a poklidu rodinného bytí, vznikal v letech 1947–1949. Ve většině případů se jednalo o plátna menšího či středního formátu. Předložené „Zátiší s rybou a omáčníkem“ je v rámci této kolekce jedno z rozměrově velkorysých. Důležitou roli v něm hraje sám výrazně horizontální formát. 

Je to již náznak geniální symbiózy, která se rozvinula mezi Emilem Fillou a fotografem Josefem Sudkem, který právě na konci čtyřicátých let svými fotografiemi panoramatickou kamerou (v Sudkově žargonu tzv. „jitrnicemi“ inspiroval malířovy kresby Českého středohoří – jsou stejně protáhlé, jako posuzovaný obraz.  Sudek navštěvoval Fillu na zámku v Peruci, kde výtvarník po únoru roku 1948 převážně žil a tvořil, a kde také s největší pravděpodobností „Zátiší s rybou a omáčníkem“ vzniklo. Předměty, jež se na obrazech Emila Filly z této doby objevují, můžeme najít také na Sudkových snímcích zátiší vytvářených v interiérech zámku.

Například na jeho fotografii „Zátiší se snídaní“ (1949–1951) je zachycen omáčník patřící mezi Fillovy oblíbené věcné „modely“, který se také stal jednou z dominant posuzovaného obrazu.

Dílo „Lev sápající koně“ je Fillovou autentickou, výrazově neobyčejně bezprostřední, symbolicky výmluvnou kvalitní prací z autorova významného protiválečného a protifašistického cyklu, jímž umělec varoval před nastávající a nastalou historickou situací – „Boje a zápasy“ jsou alegorií přepadení či záhuby. Zatímco v olejomalbách původní podnět zápasu s temnými mocnostmi prošel složitějším tvůrčím procesem, v akvarelech, jako je dílo „Lev sápající koně“, se Emil Filla vyjadřoval s ojedinělou měrou tvůrčí bezprostřednosti, což se reflektuje především ve vystupňovaném účinku dynamické linie a volně cítěné koloristické složce. Autorovi se tu podařilo realizovat ojedinělou syntézu reálných prvků z živočišné říše v kompaktní obrazový organismus, jehož plastickoprostorové hodnoty zkoumal v téže době také ve formě reliéfu. Tato sochařská paralela byla dána nesporně tím, že původní výtvarný podnět přinesl malíři průzkum skytského umění – pracně modelovaných dekorativních památek tzv. stepního zvířecího stylu.

Fillovy práce z cyklu „Boje a zápasy“ vysoce vyzdvihl Vincenc Kramář, který kromě poukázání na jejich alegorické a výtvarné kvality mimořádně trefně napsal: „Je až něco příšerně laskajícího v rozkoši šelmy, (…), jak objímá vzpínajícího se koně tlapami s drápy pevně zaseknutými. Jakýpak boj a zápas! Ani na odpor není pomyšlení u takového překrásného a do boje s přírodou skoupě vybaveného zvířete. (…) Jen v úniku by byla spása, ale na ten je pozdě… (…) A nevzpíná se divě i kůň jen splašený a vystrašený, smýkající člověkem, který se ho snaží zadržet? Také jakýsi zápas, ale jeho smyslem je pouhé zkrocení a utišení zvířete.“


Díla Emila Filly v podzimní 89. aukci exkluzivního výběru umění.

Sdílet: