Kubišta, Toyen, Kupka i Šíma: Aukce skvostů české moderny v Topičově salonu

Jedním z nabízených děl na sálové aukci je „Venkovská chalupa“ od Bohumila Kubišty, jednoho z nejvěhlasnějších a na trhu nejméně dostupných autorů české avantgardy. Většina jeho prací se v dnešní době nachází ve sbírkách státních muzeí či galerií. Význam předložené olejomalby spočívá i v tom, že se nacházela až do roku 2016 v rodině autora a je uvedena v autorově monografické publikaci se soupisem od Mahuleny Nešlehové. „Venkovská chalupa“ je reprezentativním dílem tohoto významného malíře, grafika, výtvarného teoretika a klíčové postavy skupin Osma či SVU Mánes. Obraz je ukázkou Kubištovy tehdejší umělecké inspirace a současně cesty k modernitě.

„Zátiší s rybou“ (1947), „Žena v křesle“ (1930) a „Malířka“ (1914) jsou tři reprezentativní díla Emila Filly, malíře, sochaře, grafika, organizátora české avantgardy a jedné z nejvýraznějších osobností českého umění první poloviny dvacátého století. Na Fillovu tvorbu měly vliv jeho cesty po Evropě. Delší dobu bydlel ve Francii, kde se mohl setkat s Picassem, Apollinairem nebo Chagallem. Později se věnoval zátiším, v nichž převládají kubistické rysy. Kolem roku 1928 dospívá od syntetického kubismu k jeho lyričtější poloze, která se později mění v imaginativní. Po druhé světové válce navazuje na předválečnou tvorbu a rozvíjí zátiší a posléze se věnoval krajinomalbám.

„Prométheus – soubor 36 leptů“ (1924), „Studie k Dvoubarevné fuze“ (1913), „Étude pour Circulaires et rectilignes“ (1935-1937) a „Kompozice“ (1925-1926) jsou pracemi významného umělce světového formátu Františka Kupky, průkopníka abstraktní malby vůbec. Zejména „Kompozice“ je ukázkou Kupkova zájmu o vizuální jazyk moderního technického světa stejně jako o duchovní a filozofickou dimenzi. Stojí tak na pomezí mezi analytickým zkoumáním moderní vizuality a intuitivním uchopením metafyzického řádu, který Kupka považoval za podstatu abstraktního umění.

Dva obrazy „Zátiší s ovocem“ a „Cesta do Sudic“ pocházejí od Otakara Kubína, významného česko-francouzského umělce, člena skupiny Osma, který svou tvorbu zasvětil figurativní malbě, zátiším a krajinomalbám. Kubínův umělecký projev je syntézou racionálně budované kompozice a citlivé souhry barvy a světla. Ve Francii se stal uznávaným umělcem, který vystavoval společně s Picassem a Matissem. Kubínova schopnost světlem modelovat skutečnost, zejména krajinný ráz a jeho vnitřní ladění, ho zapsala do dějin výtvarného umění.

Díla „Bez názvu“ (1933) a „Bez názvu – Dary moře“ (1931) vytvořila „první dáma české meziválečné avantgardy“, Marie Čermínová alias Toyen, jejíž tvorba je sběratelsky velmi vyhledávaná. Do tvorby Toyen se zásadním způsobem otiskla přátelství se surrealisty, k nimž patřili André Breton, Paul Éluard, Benjamin Péret a především Jindřich Štyrský. Právě se Štyrským tvořili nerozlučnou uměleckou dvojici a společně vyhlásili vlastní směr artificialismus, který usiloval o „ztotožnění malíře a básníka“. Nabízená díla jsou oproti jejím malbám komornější a výrazově jemnější. V obou se představuje autorčina mimořádná výrazová čirost a lyričnost na pomezí artificialismu a nastupujícího surrealismu.

Sběratelsky cenná díla „Dvě růže“ (1967) a „Houpání“ (2000) pocházejí od Aleny Kučerové, významné české grafičky, autorky prostorových objektů, členky umělecké skupiny UB 12 a nositelky řady zahraničních ocenění. Originálnost jejích prací nespočívá pouze v poetickém nádechu, ale i v inovativním přístupu. Namísto tradičních technik vytvářela perforované matrice z plechu, které považovala za těžiště své tvorby. „Dvě růže“ propojuje původní výtvarnou myšlenku z období šedesátých let s pozdní reflexí vlastní tvorby. Autorčin oblíbený motiv květin tu je redukován na znak, který se rozvíjí v perforovaném plechu. Oproti tomu „Houpání“ z pozdního období autorčiny tvorby je minimalistickou prací soustředěnou na rytmus linií evokující pohyb a rovnováhu.