Kresbě a malbě se Bohuslav Reynek začal věnovat při studiích na jihlavské reálce, byl výtvarným samoukem. Přes olejomalby, expresionistické linoryty, kresby, pastely a lepty se ve 30. letech dostal k technice suché jehly.
Zhruba v tuto dobu 30. let přešel od krajinných motivů k motivům biblickým.
Od roku 1948 až do poloviny 60. let nesmělo být dílo Bohuslava Reynka vydáváno ani vystavováno, plného uznání se mu dostalo až po pádu komunismu. Na rozdíl od řady dalších katolických spisovatelů se Reynek nestal obětí politických procesů 50. let.
Jak uvedl publicista Pavel Hlavatý: „byl to člověk, který žil svým způsobem na okraji, aktivně nevstupoval do veřejného života. Možná i proto nebyl ze strany režimu zájem na jeho odsouzení. Rozhodně to ale neznamená, že by měl jednoduchý život“.
S osobou Bohuslava Reynka je také třeba zmínit jeho celoživotní partnerku, básnířku Suzanne Renaud (1889-1964) - šarmantní francouzku, kterou Reynek oslovil poprvé v roce 1923 s prosbou o autorizaci překladu její prvotiny „Zde tvůj život”. O tři roky později (tj. 1926) si ji pak přivedl jako svou ženu do Petrkova na Vysočinu. Mezi lety 1926 a 1936 manželé společně pobývali střídavě v Československu a ve Francii. V La Tronche u Grenoblu se jim v roce 1928 narodil první syn Daniel a o rok později Jiří.
Bohuslav Reynek ve Francii výrazně rozvinul své výtvarné nadání, v Grenoblu pořádal pravidelné výstavy pastelů a od 30. let také grafik, zde našel mnohé obdivovatele své tvorby. Suzanne Renaud v Československu sice navázala pevná přátelství, nicméně izolovanost a stesk po rodné Francii jí nesmírně bolel.