V listopadové 93. aukci vám nabídneme velmi raritní dílo malířky informálního založení s následnou konstruktivistickou orientací, virtuosky geometrických tvarů a atlasové vazby a v neposlední řadě i land-artové akční umělkyně Zorky Ságlové, v němž nový majitel získá jedno z nejlepších děl z její rané tvorby.
12.11. 2023 ० Topičův salon ० 93. SÁLOVÁ AUKCE KLASICKÉHO A MODERNÍHO UMĚNÍ
Mezi stěžejními umělkyněmi generace nastupující na výtvarnou scénu po druhé světové válce, které zásadně přispěly ke korekci a novému formulování modernistické tradice umění, byly Eva Kmentová, Olga Karlíková, Běla Kolářová, sestry Válovy, Eva Švankmajerová, Adriena Šimotová a Eva Janošková. O generaci mladší Zorka Ságlová vyčnívala svou radikalitou, kterou vtrhla na pole umění. I když otázku ženské tvorby ve svém díle nereflektovala, svým přínosem zasáhla do tradičního maskulinního prostředí vizuálního umění. Její konceptuální tvorba je uchopena zcela svébytným způsobem s poetickými kořeny v přírodních cyklech, k níž měla jako dítě Vysočiny od počátku blízko.
Dílo Zorky Ságlové se vyznačuje neobyčejnou rozmanitostí na jedné straně a mimořádnou kontinuitou a vnitřní provázaností na straně druhé. Škála jejího formálního projevu se pohybovala od klasické malby a kresby přes prostorové objekty, asambláže, razítkové či takzvané akční kresby a stále ještě poněkud opomíjené fotografické dílo až po rozměrné autorské tapiserie a práce v krajině, které se pohybují někde na pomezí akčního umění a land artu.
Pro Zorku Ságlovou je typické opětovné zpracovávání a aktualizování jednou nalezeného motivu tak, že k němu přidává nové (mnohdy nečekané) vrstvy, nebo jej uvádí v nových souvislostech. Tento přístup činí z její tvorby fascinující cestu labyrintem lidské kulturní historie i autorčiných vlastních životních zkušeností. Tato věrnost, kterou autorka zachovává výchozím principům své tvorby, z ní činí navýsost konceptuální umělkyni.
Po několika informelních pracích, které vznikly hned po příchodu do Prahy, se Ságlová rychle posunula k pravidelným strukturám tvořeným základními geometrickými prvky. Ty vznikaly jako výsledek kombinace dvou rastrů technického zápisu textilní atlasové vazby, využívané při výrobě damaškových látek, a jejich vzájemného překrývání.
Bílá plocha, čistá a oproštěná od všeho narativního a neschopná vyjádření iluzivního prostoru. Tyto práce Zorka Ságlová vystavila na dnes již legendárních výstavách Konstruktivní tendence v roce 1966 a Nové citlivosti o dva roky později, kterých se účastnila jako jedna z nejmladších vystavujících.
Dva prostorové objekty, rovněž vystavené v rámci Nové citlivosti, znamenaly důležitý zvrat v uměleckém uvažování autorky. Celkově vznikly v sérii bílých struktur tři obrazy, z nichž jeden vlastní NG a druhý měl v majetku Mejla Hlavsa. Nabízený třetí a poslední obraz Bílá struktura I. z této série je velmi raritním dílem a nový majitel v něm získá jedno z nelepších děl Zorky Ságlové z její rané tvorby.
V roce 1969 proběhla ve Špálově galerii autorčina klíčová výstava s názvem Seno-sláma, odsouzená médii i většinou výtvarné obce pro svou „zvrhlost“. Pro tuto akci a pro uměleckou aktivitu bratra Martina Jirouse nesměla po dlouhá léta Ságlová vystavovat.
V období let 1969-1972 sice realizovala několik akcí v mimo-galerijních prostorech i v otevřené krajině, ovšem jinak jí bylo veřejné působení na dlouho znemožněno. Toto období „výstavního vyhoštění“ přináší do tvorby Ságlové motiv, který ji až do konce její tvorby neopustí – zajíce.
Autorka se tehdy zabývala parafrázemi a citacemi ikonografie středověkých tapisérií, právě na nich objevila motiv zajíce, který se stal jejím průvodcem a hlavním námětem. Zajíce umělkyně zkoumala coby nositele rozmanitých historických a kulturních kontextů, ale zároveň zpracovávala jeho podobu jako oblíbeného, domácího zvířete.
Zorka Ságlová se soustředila na konceptuální průzkum symboliky motivu v mýtech a legendách různých kultur. Nalezla ho v symbolech čínské mytologie (stavěné zejména na principech jing a jang), ve tvarových elementech jeho morfologie (uši), vycházející až z jeskynních archeologických kreseb. Co se týče obecné symboliky zajíce, často jejich zobrazení souvisí s fenoménem pronásledovaní, kterému však díky svému důvtipu a rychlosti dokážou uniknout.
Pocta Josephu Delteilovi (1992), razítka, akryl, plátno, 115 x 115 cm - Exkluzivní výběr klasického a moderního umění 11.6. 2023, Dosažená cena: 750 000 Kč
Zorka Ságlová si tohoto průvodce vybrala zejména, jak sama řekla: „jako symbol neustálé obnovy života, spjatý se symbolikou lunární a symbolikou matky země, dále jako hrdina civilizátor a jako prostředník mezi člověkem a transcendentnem."
Nejedná se o plochý a kýčovitý model roztomilosti, ale o promyšlený koncept, který cyklicky ve vlnách prostupuje její tvorbou. Zajíc, jakožto emblematický motiv spolu se svým kulturním kontextem provází umělkyni od 80. let, kam se datují její rozsáhlé „zaječí“ období s tapisérií jako stěžejním vyjádřením.
