Olga Karlíková

Roku 1948 Karlíková úspěšně absolvovala pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, v textilním ateliéru. Její volnou tvorbu záhy podstatně ovlivnil okruh umělců zformovaný okolo malíře a teoretika Václava Bartovského, kteří později utvořili jádro skupiny UB 12, v níž kromě Bartovského působili Václav Boštík, Adriena Šimotová, Jiří John, Stanislav Kolíbal a několik dalších tvůrců. Názorově blízkým kritikem a teoretikem jim byl Jindřich Chalupecký, s nímž se u Bartovského setkávali.

Společně s volnou tvorbou navrhovala Karlíková v letech 1949-1976 design textilu pro ÚBOK (Ústředí bytové a oděvní kultury) instituci pro niž pracovala i řada dalších výtvarníků. V době, kdy nebylo možné vystavit abstraktní dílo, umožňovala tato designérská činnost pracovat s abstrakcí, (viz. česká účast na Světové výstavě EXPO 58.)

Od 60. let se tvorba Karlíkové zaměřila na záznam akustiky přírodních procesů, k detailům jejich nepostižitelné nekonečnosti, představovaným u ní „zpěvy“ ptáků, velryb, kuňkáním žab, ale i zvuky zvonů a bubnů. Zaznamenávala je kresbami tužkou, štětcem a tuší, perem, záznamy měly skripturální charakter. Někdy Karlíková zachycovala zvuky přírody způsobem podobným seismografickému záznamu průběhu a intenzity zvuku na postupně odvíjené roli papíru. Zároveň ale tyto záznamy převáděla i do obrazové podoby, v barevných plochách si však stále ponechávaly skripturální charakter.

V 60. letech se zvukovými záznamy a notacemi zabýval na Black Mountain College John Cage a jeho žáci. Na konci 50. let vytvořil Edgar Varése pro Corbusiérův pavilon na Expo 58 partituru jeho zvukové konstrukce Poéme électronique, rovněž Milan Grygar vytvářel v 60. letech svoje performativní akustické kresby. Tvorba Olgy Karlíkové tak představuje svým dílem, ve strukturálních obrazových podobách země a vody spontánní analogii landartu, zároveň svým způsobem transformace přírodních akustických fenoménů do jisté míry předjímá konceptuální záměry, což ostatně dokládá i její účast v roce 1993 na výstavě konceptuální tvorby M. Pally, M. Šejna a M. Maura.