V 91. aukci umění vám nabídneme díla zakladatele moderního malířství Františka Kupky, jehož obrazy patří k nejcennějším a nejžádanějším českým dílům na světě. Svým vztahem k hudbě dal vzniknout i dalšímu výtvarnému směru přibližujícímu malířství jiným uměním (hudba, poezie) - orfismu. Jeho práce vám představí posudky PhDr. Rei Michalové, Ph.D
𝟏𝟏. 𝟔. 𝟐𝟎𝟐𝟑 ० Topičův salon ० 91. AUKCE VÝBĚRU KLASICKÉHO A MODERNÍHO UMĚNÍ
Zatímco není snadné rozhodnout, kdo v evropském umění vytvořil první nefigurativní obraz, František Kupka byl prvním malířem, který abstraktní malbu oficiálně vystavil. Monumentální, dvoumetrová „Amorfa. Dvoubarevná fuga“, autorovo nejslavnější dílo, a menší „Amorfa. Teplá chromatika“ byly představeny na Podzimním salonu roku 1912 v Paříži a vzbudily obrovskou pozornost, i když samozřejmě zčásti skandální.
Kupka však nebyl typickým představitelem pařížských avantgard. Vedle Vasilije Kandinského byl jediným ze zakladatelské generace abstraktních umělců, který nevyšel z lekce picassovského kubismu, ale z tradice české pozdně obrozenecké a evropské symbolistní kultury. Kromě jeho nezpochybnitelné iniciativy v osvobození uměleckého jazyka k čisté řeči malířských forem, je třeba spatřovat jeho zásadní význam také ve svobodě, s níž se pohyboval ve velmi různorodých polohách abstrakce. Téměř všechna Kupkova plátna předcházela velká řada kresebných studií, od prvotního náčrtu přes postupné kompoziční tříbení tvůrčí ideje, až k finálnímu pastelu či kvaši. Jak připomněla Ludmila Vachtová: „Kupka – kreslíř nesoutěží s Kupkou – malířem. Obě dvě tyto linie se u něho proplétají a vzájemně podmiňují“.
𝟏𝟏. 𝟔. 𝟐𝟎𝟐𝟑 ० 91. AUKCE VÝBĚRU KLASICKÉHO A MODERNÍHO UMĚNÍ
Dílo "Bez názvu" (Z organického cyklu)" je výrazově působivou, vrcholně abstraktní autorovou prací, jež nejpravděpodobněji vznikla jako jedna z přípravných studií k některému z obrazů autorova Organického cyklu. Studie tohoto typu, rozvíjené ve variačních řadách v přesvědčivé celky, dokládají Kupkovo tvrdošíjné hledačství absolutního tvaru výsledného díla. Autorovy obrazové představy vždy vycházely z přímých podnětů reality, jak zachycují prvotní průpravné kresby, ale byly následně zásadně přetvářeny a transponovány. Snahy o přesnou významovou a formální analýzu jeho díla proto zůstávají spíše u mnohoznačných zjištění. Kupkův výtvarný svět využívá mikroskopických i kosmických, vertikálních i křivočarých, ale zejména nepravidelných forem, jež se vzpírají popisu.
Do posuzovaného díla vtělil František Kupka svou fascinaci nekonečnou bohatostí vegetabilních forem. Svěží a lehké akvarelové podání, v němž se manifestuje mistrnost autorovy ruky, v bohatě rozehraných, avšak přesto delikátních barvách, bravurně transponuje představu plného rozvinu přírodních sil.
𝟏𝟏. 𝟔. 𝟐𝟎𝟐𝟑 ० 91. AUKCE VÝBĚRU KLASICKÉHO A MODERNÍHO UMĚNÍ
František Kupka se zde prostřednictvím vzácné grafiky, vydané v nákladu dvaceti listů, představuje jako autor s východisky blízkými okultismu a spiritismu, se kterými se seznámil již ve Vídni v poslední dekádě 19. století. Tato akvatinta, patřící zároveň do cyklu čtyř grafik s názvem Cesta ticha (Lekníny / Počátek života, Cesta ticha I a II a Vzdor – Černý idol), jenž je považován za jeden z hlavních Kupkových přínosů symbolismu, je jednou z více verzí tohoto výjevu, provedených nejen v grafickém médiu, ale např. i v pastelu. Název cyklu má svůj zdroj ve spise teozofky Heleny P. Blavatské (La voix du silence, 1889) – lze ho proto vnímat jako jakési vizuální memento moderního člověka, který by se jeho prostřednictvím mohl obrátit nejen k velkým kulturám starověku, ale také k zákonům kosmického universa. Je tak určitým nástrojem teosofie, která má člověku pomoci překonat fyzický svět do sféry duchovní, kde lze teprve nalézt tajemství lidské existence. Zásadním literárním zdrojem Kupkova Vzdoru – Černého idolu je báseň Edgara Allana Poea s názvem Dream-Land z roku 1844, vyprávějící o poutníku v krajině, které dominuje Eidolon (v řečtině idol či fantom) zvaný též Noc, jenž sedí vzpřímeně na trůnu. V teosofii zaujímá Eidolon roli astrálního dvojníka lidské bytosti – tato grafika tak ve zkratce představuje jednu z páteřních myšlenek celé teosofické koncepce. Antické a egyptské umění, jehož vliv je zde také znatelný, zároveň inspirovalo Kupku k obrazům s historickou tematikou, které rovněž uplatnil kupř. ve slavných ilustracích k encyklopedii Éliséeho Recluse s názvem Člověk a Země. Hodnotu tohoto konkrétního grafického listu dále zvyšuje jeho původ ze slavné sbírky Jindřicha Waldese.
𝟏𝟏. 𝟔. 𝟐𝟎𝟐𝟑 ० 91. AUKCE VÝBĚRU KLASICKÉHO A MODERNÍHO UMĚNÍ
Dílo „Composition Proche De Soleil“ (Kompozice blízká Slunci) je originální, kvalitní, formově bravurně vyváženou abstraktně-geometrickou prací. Roku 1932 autor dospívá k absolutní abstrakci, pro níž se stala typická maximální redukce výrazových prostředků za současného vymizení všech zbytkových secesních reziduí. Obraz „Composition Proche de Soleil“ (Kompozice blízká Slunci) skvěle reprezentuje tuto Kupkovu pozdní minimalistickou fázi, jíž motivicky nejlépe definuje kruh, vertikála a horizontála – vpravdě věčná témata umělcových výzkumů. Jak přesně uvedla Ludmila Vachhtová, v tomto období již „nebude odbočení: jako by se malíř rozhodl, že téma právě těchto elementů je mu natolik osudné, že by je měl uskutečnit v co nejdefinitivnější podobě, a že už mu (…) není dáno příliš mnoho času na rozptylování“. Dílo „Composition Proche de Soleil“ (Kompozice blízká Slunci) rozpracovává problematiku harmonického vyvažování formy kruhu a přímky, podobně, jak je tomu např. na plátně „Soleil“ (Slunce) ze sbírek Centre Georges Pompidou v Paříži (1920–1935) či „Kruhovitých a přímočarých“ (1937) z majetku Národní galerie v Praze.
Načítám aktuální verzi stránky.
