Josef Šíma, jehož modernost a aktuálnost tkví v jedinečném pojetí vztahů člověka ke světu, kosmu a sobě samému, přesahuje hranice čistě výtvarné tvorby a dotýká se hlubokých otázek lidské existence. Jeho umělecká tvorba je fascinujícím hledáním odpovědí na zásadní otázky smyslu života a postavení člověka ve světě a vesmíru. Šíma své odpovědi nenacházel cestou racionální spekulace, ale prostřednictvím básnické intuice a imaginace, vnitřního zření a metaforického vyjádření.
Přijměte pozvání k podrobnějšímu popisu jednotlivých děl Josefa Šímy, která budou nabízena v nadcházející aukci. Každé dílo v aukci je pečlivě zhodnoceno odborníky, kteří se věnovali detailnímu rozboru Šímovy techniky, kompozice a uměleckého významu. Texty nabízejí hlubší pohled na umělcovu tvorbu a pomohou vám lépe porozumět jeho uměleckému odkazu. Nezmeškejte tuto jedinečnou příležitost seznámit se s mistrovskými díly Josefa Šímy a získat cenné informace, které vám mohou pomoci při rozhodování o jejich koupi. Těšíme se na vaši účast a věříme, že vás posudky i samotná díla nadchnou stejně jako nás.
Splynutí (Fusion) // 1967
Obraz „Splynutí (Fusion)“ je autentickou, sběratelsky cennou, maximálně produchovnělou a veškerou autorovu malířskou a životní zkušenost resumující prací Josefa Šímy. Je prací z fáze vrcholné „tvůrčí moudrosti“, z autorova předposledního období, kdy v jeho práci dochází k syntéze a organickému propojení všech objevů, kterých kdy dosáhl. Tato fáze byla doslova symbolicky uzavřena roku 1968 velkou Šímovou retrospektivou uspořádanou v rámci československo-francouzské kulturní dohody v Národní galerii v Praze a přenesenou pak do Slovenské národní galerie v Bratislavě, Moravské galerie v Brně a finálně do Muzea moderního umění v Paříži. Pro malíře znamenala tato výstava velkou satisfakci, neboť mu na sklonku života přinesla opravdové uznání, a to v obou jeho domovinách.
Zatímco ve Francii se stala „objevem“ některá předválečná díla zapůjčená z Československa, v rodné vlasti zase zapůsobily jeho málo známé pozdní obrazy neobyčejných duchovních kvalit. Roku 1965 navíc pařížská galerie Le Point Cardinal uzavřela na doporučení Maxe Ernsta se Šímou doživotní smlouvu, což ho existenčně zajistilo a umožnilo mu plně se soustředit jen na svou tvůrčí práci.
Obraz „Splynutí (Fusion)“ je vizuálně velmi neotřelým Šímovým dílem, které má tu jedinečnou kvalitu, že nechává diváka velmi postupně odhalovat své výtvarné a duchovní hloubky. Josef Šíma se zde dostal do blízkosti světového proudu lyrické abstrakce, avšak současně si zachoval svůj individuální výraz a vnitřní soudržnost.
Jestliže některá autorova plátna z této doby jsou doslova zaplavena vibrujícím, opalizujícím světlem, které znakový aparát redukuje na minimum, tato práce pozoruhodně kombinuje geometrické členění s překvapivými gestickými zásahy, jež do obrazové plochy vnášejí pohyb a napětí. Základní struktura díla nesporně souvisí s autorovou tehdejší prací na vitrážích pro gotický kostel sv. Jakuba v Remeši (1965–1969). Zrcadlení koncepce vitráží, Šímou chápané jako prostoupení světla stavbou, včetně dělení ploch (na vitráži kovovými profily), jež mohou vytvářet jakýsi pomyslný kříž (viz návrhy těchto vitráží), je tu velmi citelné.
Josef Šíma tu vyjádřil velmi abstraktní a nenázornou skutečnost, jež však v jeho imaginaci nabývala velmi konkrétního tvaru a jasného významu. Výrazný vertikální pruh centrálně přepažující celý obraz, z něhož jako by pronikalo světlo do prostoru, odpovídá autorově typicky pozdní představě elementární kosmické pralátky, duální substance, jež je splynutím hmoty a světla, matérie a energie.
K takovému prolnutí docházelo u Šímy od druhé poloviny padesátých let v motivu mytického Orfea, jehož pojetí dle mého názoru může osvětlit i koncepci předloženého obrazu. Orfeus, ztotožněný umělcem s tainarskou bránou, se proměnil v nehmotnou substanci, v transparentní obdélníkové, výrazně vertikální pole, zaplavující svou září matečné temnoty okolního prostoru, v světelný sloup, v jakýsi otvor vedoucí ze světa smyslových počitků a utilitárních zájmů do světa abstraktních pojmů a duchovních hodnot.
Westewgo // 1927
Představuje jeden z osmnácti ručně kolorovaných leptů velkého formátu, jež tvoří bibliofilské album „Paříž“, vydané ve sto dvaceti číslovaných výtiscích v nakladatelství Aventinum k Vánocům 1927.
Sám Josef Šíma vybral ke svým leptům literární protějšky, úryvky textů či básní moderních francouzských autorů, které přeložil Jaroslav Seifert. Nápis „Westwego“ na předloženém díle se volně odvolává na Soupaultovu báseň tohoto názvu, jež zachycuje anonymitu městského života, staví do kontrastu vnějškovou rušnost s lidskou osamělostí, odráží modernistické zaujetí fragmentací a tematizuje hledání smyslu života v rychle se měnícím světě.
„Westwego“, to je básnivá evokace duchovní atmosféry francouzské metropole a jejího genia loci. Jedná se o práci neobyčejné výtvarné subtilnosti, založenou na poetické metodě sdružování nesourodých představ do nového poetického celku velké lyrické intenzity.
Bez názvu // 1964
Obraz „Bez názvu“ je krásným a nesmírně vizuálně bohatým dílem z posledního desetiletí autorova života (1961–1971), kdy se směřování jeho práce ubíralo cestou kontemplace a vyjádření neobyčejné duchovní hloubky a blížilo se ve vnější formě lyrické abstrakci.
Šímova plátna z této doby představují sofistikovaný výraz několika významových rovin. Mohla být inspirována konkrétními smyslovými zážitky, např. chvěním horkého vzduchu, kontrastem studené vody a teplého vánku apod., a současně reagovala na podněty z poezie a reflektovala filozofické poznání.
Roku 1964, kdy předložený obraz vzniká, se Josefu Šímovi dostalo v jeho rodné zemi velkého zadostiučinění. Jednak se toho roku konaly dvě jeho retrospektivní výstavy v krajských galeriích v Liberci, Hradci Králové a Plzni, a dále bylo jeho dílo zapojeno do kontextu českého avantgardního umění na výstavě „Imaginativní malířství 1930–1950“ v Alšově jihočeské galerii (a reprízované v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze). Josef Šíma měl na této přelomové přehlídce nejrozsáhlejší kolekci, která zdůraznila jeho celosvětový význam. V témže roce byl navíc v Paříži zařazen do širšího kontextu evropského surrealismu na výstavě „Le Surréalisme – Sources“ v galerii Charpentier.
Obraz „Bez názvu“ lze označit za jeden z výsledků této šťastné konstelace. Máme tu před sebou skvostnou Šímovu krajinu vnitřního zření, v níž se autorova imaginace vznesla do kosmického prostoru, kde se stala čistou světelnou vizí. V základní struktuře této krajiny ještě rozeznáváme zbytky obrysů země, jež tvoří jakousi „kru“, sestávající ze dvou protínajících se trojúhelníků a jednoho čtyřúhelníku, plující rozlehlým, světlem zaplaveným prostorem.
Můžeme tu hovořit doslova o explozi světla, pojatého jako jakási elementární kosmická pralátka, která se místy koncentruje do určitých energetických jader. Světlo tu má kvalitu nového hmotného média, schopného překračovat možnosti, jež jsou mu ve skutečnosti odepřeny: může nás zušlechťovat a modelovat naši senzibilitu.
