JOSEF LIESLER (1912-2005)

Malíř, grafik a ilustrátor Josef Liesler se narodil 19. září 1912 ve Vidolicích u Kadaně jako druhé z deseti dětí. Šest z nich později zemřelo. Tatínek se vyučil u svého otce krejčím, ale pracoval v Kadani jako poštovní doručovatel. Maminka pocházela z německé vesnické rodiny. Po svatbě se přestěhovali do Kadaně, a jak Josef Liesler později vzpomínal, právě v jejich prvním bytě se poprvé setkal s uměním. Z pokoje vedly dveře na půdu a malý Josef zde ve velké bedně našel odložené výtisky časopisu Die Kunst. Hltal reprodukce obrazů Arnolda Böcklina, Maxe Klingera, Gaspara Davida Friedricha a dalších a pilně je obkresloval na sáčky od mouky.

V letech 1934–1938 studoval Josef Liesler na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství při ČVUT v Praze profesuru kreslení. Mezi Lieslerovými spolužáky byli Josef Hlinomaz, Jiří Brdečka, František Jiroudek, Bohuslav Čížek nebo Václav Hejna. A také Vincenc Kramář ml. V bytě Kramářova otce, ředitele Národní galerie, viděl Liesler poprvé kubistické originály Picassa a jeho grafiku. V knihovně Uměleckoprůmyslového muzea se dostal k časopisu Minotaurus, který přinášel nová díla Francouzů a Španělů, poznal první práce Bretonových surrealistů a Salvadora Dalího. Tyto nové proudy ho zajímaly. Malířský obor na ČVUT však vedl Oldřich Blažíček, který vyučoval kresbu v tradičním duchu podle sádrových odlitků. Liesler více oceňoval Cyrila Boudu. Díky němu se seznámil s nakladatelem Václavem Petrem, pokrokovým vydavatelem současné literární avantgardy a ilustroval knihy z jeho vydavatelství. (Jejich spolupráce pak trvala po celá čtyřicátá léta). Bouda vzpomínal na Lieslera jako na vynikajícího kreslíře, kterému sám doporučoval, aby přestoupil na Akademii.

To, co studenti postrádali ve vlastním programu výuky, doháněli četbou soudobých výtvarných publikací a časopisů, v nichž objevovali nejnovější díla Braqua, Picassa, Matisse a dalších tvůrců. Se spolužákem Bohušem Čížkem sdílel Liesler zaujetí pro výtvarnou avantgardu a na rodinném statku jeho rodičů na Hané po Duchampově vzoru vytvářeli objekty z polního náčiní. 

Lieslerovy rané krajiny, zátiší i figurální kompozice se začaly od roku 1937 objevovat na výstavách Burianova divadla. V roce 1938 se účastnil výstavy mladých pod názvem „Nesdružení“ v pražském Mánesu. Svou první samostatnou výstavu uspořádal v pojišťovně Fénix, kde pracoval jeho budoucí tchán. V roce 1939 zde ve výkladní skříni vystavil několik obrázků. 20. října 1939 byla ve výstavní síni U Topiče zahájena výstava, podle data a počtu vystavujících nazvaná „Sedm v říjnu“. Tvořili ji malíři, převážně ještě studenti, Václav Hejna, Josef Liesler, Arnošt Paderlík, Zdenek Seydl, sklář Václav Plátek, sochař Jan Rafael Michálek a fotograf Jan Lukas, kterého o rok později vystřídal František Jiroudek. Výstavy se pak ve stejném měsíci opakovaly i v letech 1940 a 1941, kdy byla skupina rozpuštěna.

V letech 1942–1944 namaloval Josef Liesler desítky obrazů, o kterých lze hovořit jako o období prvního tvůrčího vzepětí. Barevná paleta je laděna do okrových, hnědých, starorůžových a typických ryšavých tónů po vzoru starých mistrů a umocňuje významovou nesrovnalost a obsahovou nesouměřitelnost s reálnou situací, retrospektivní příchuť vypovídá o míře odcizení lidského cítění, myšlení a jednání. Příznačné je i specifické pojetí prostoru jako země nikoho, pustiny bez obzoru, fenomén periferie se stává důležitým symbolem pro celou jednu generaci.

V polovině čtyřicátých let se Josef Liesler začal programově věnovat grafice.

Grafika Josefa Lieslera se rozvíjela současně s malbou a má s ní mnoho společných jmenovatelů. Autorovo silné tvůrčí zaujetí prozrazuje již volba námětů, v nichž vedle vlastní invence často využívá také svých obsáhlých znalostí, především z dějin umění, literatury, filozofie, historie, ale i dalších oborů. Svoje myšlenky, názory a představy však nevyjadřuje přímočaře a jednoduše – jeho díla se vyznačují neobyčejným dějovým bohatstvím, častým prolínáním reality a snu, používáním nejrůznějších metafor, symbolů a jinotajů, neobvyklými kompozičními variantami a zvláštní dekorativní barevností. Současně však grafické listy Josefa Lieslera nepostrádají přehlednost a tvarovou čistotu, odrážející jeho přirozený cit pro kompoziční řád. Nezanedbatelnou složkou jeho grafik je i mistrovsky řemeslně zvládnutá technika litografie, jejíž specifika, spočívající zejména v možnosti užití široké barevné škály a kombinace plošného a lineárního zobrazení, dokáže beze zbytku využít pro svoje tvůrčí záměry.

V polovině šedesátých let dospěl Josef Liesler k složité, konstrukčně vynalézavé a působivé metafoře, založené na symbióze vegetabilního a geometrického principu, umožňující bizarní a pitoreskní útvary. Složitý organismus drobných motivů zaplňuje zpravidla celou plochu obrazu a svou komplikovanou strukturou vyvolává představu prastarého životního symbolu, předobrazu lidského univerza – fantasmagorické bludiště bájného labyrintu. Zájem o kulturní antropologii člověka pak vyvolala návštěva Muzea člověka v Paříži.

Josef Liesler do českého uměleckého života vstoupil na konci 30. let 20. století a brzy se prosadil jako autor osobitého stylu, založeného především na pečlivé kresbě a nevyčerpatelné dávce fantazie. Jeho malba a grafika je zdánlivě založená především na technice, ve skutečnosti však odráží autorovy zkušenosti, jeho obrovskou představivost a senzibilitu. Ve své tvorbě často kombinoval citace známých děl (Francisca Goyi, Pabla Picassa, El Greca, Marca Chagalla či Salvadora Dalího) s vlastními prožitky, ironickým odstupem a humorem, v celém jeho díle je patrná výrazná inspirace surrealismem. On sám své dílo označoval jako fantaskní realitu. Realizoval se v mnoha výtvarných oborech. Věnoval se malbě, ilustraci, známkové tvorbě, dělal novoročenky, exlibris, plakáty, umělecké monografické kalendáře i volnou grafiku, psal odborné stati. Pracoval i na monumentálních dílech pro architekturu. Jeho dílo je zastoupeno v mnoha významných domácích a zahraničních sbírkách.

Jako pocta vynikajícímu umělci a významnému rodákovi byla roku 2000 na kadaňském hradě otevřena Galerie Josefa Lieslera. Prezident Václav Klaus mu udělil roku 2003 Medaili Za zásluhy druhého stupně. Josef Liesler zemřel 23. srpna 2005 v Praze ve věku nedožitých 93 let.

Litografie Josefa Lieslera v aktuální on-line aukci: