Poválečná abstrakce Václava Boštíka

13/10/2023

Václav Boštík je velkým solitérem českého umění druhé poloviny dvacátého století a jedním z nejvýraznějších představitelů lyrického proudu české poválečné abstrakce. Navzdory členství ve skupině UB 12 ho nikdy nelákaly kolektivní programy. Dával přednost svému bytostnému chápání obrazu, v němž se prolíná racionální reflexe s lyrickým gestem, bezprostřední vztah k matérii obrazu s hodnotami mimo něj. Jiří Valoch přesvědčivě napsal: „Mírou jeho tvorby je jednota.“ V 92. aukci umění vám nabídneme čtyři jeho díla.

15. 10. 2023 ० Topičův salon ० 92. AUKCE VÝBĚRU KLASICKÉHO A MODERNÍHO UMĚNÍ

„Malba je, z formálního hlediska, ve své nejzákladnější podobě členěním podkladové plochy. Tato plocha je silovým polem, v jehož uzlových bodech se shlukuje a hromadí hmota barvy, formuje se ve tvary a vytváří novou skutečnost, obraz našeho vesmíru. Obraz schopný dalšího rozvíjení. Plocha obrazu a tvar stojí přirozeně v opozici. Přitom však plocha volá po tvaru a tvar potřebuje ke svému rozvinutí plochu. A je v moci malíře, aby našel a užil ty prostředky, které jim oběma dovolí žít ve vzájemné shodě a jednotě.“ Václav Boštík

Malíř, grafik, ilustrátor, typograf, restaurátor, výtvarný teoretik a básník Václav Boštík se narodil v Horním Újezdu u Litomyšle jako syn výtvarně nadaného mlynáře Václava Boštíka st., provozujícího tzv. Ležákovský mlýn, jehož historie sahá až do patnáctého století a je dokonce spjata s proslulým selským rebelem Lukášem Pakostou. Umělecké sklony měl také mlynářův bratr František (katolický kněz, gymnaziální profesor v Chotěboři) i druhý syn – Jan, jenž po otci převzal mlýn. V letech 1925–1933 navštěvoval Václav Boštík litomyšlské gymnázium. V letech 1933–1937 studoval profesuru kreslení a deskriptivní geometrie na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství při Českém vysokém učení technickém v Praze (prof. Cyril Bouda, Oldřich Blažíček, Zdeněk Wirth). Roku 1937 vstoupil na Akademii výtvarných umění – školní rok 1937/1938 strávil v prvním ročníku všeobecné školy u Jakuba Obrovského, poté až do listopadu 1939 (tedy do uzavření českých vysokých škol) docházel do ateliéru Williho Nowaka. Ve studiu pak pokračoval od července 1945 do září téhož roku v grafické škole u Vladimíra Pukla. Poslední zkoušky složil v červnu roku 1946.

Kromě volné malířské a grafické tvorby zahrnuje Boštíkova tvorba např. i oponu Lidového domu v Poříčí u Litomyšle (1939), návrhy vitráží pro okna kaple sv. Jana Křtitele ve Svatovítském chrámu (1940, nerealizováno), oltářní obraz katedrály Božského Spasitele v Ostravě (1951-1954, s architektem Jaroslavem Čermákem, Jiřím Mrázkem a Adrienou Šimotovou), 77 298 jmen obětí holocaustu z Čech a Moravy napsaných na zdi Pinkasovy synagogy v Praze (1954–1959, s Jiřím Johnem), malbu pro čekárnu odbavovací budovy pro lety do zahraničí v Praze - Ruzyni (1961–1962) nebo restaurovaný sgrafitový plášť litomyšlského zámku (1974–1986).

Po roce 1989 byla Boštíkova tvorba oficiálně oceněna řadou vyznamenání: v roce 1991 byl jmenován rytířem Řádu umění a literatury, udělovaného francouzským ministrem kultury, roku 2000 se stal čestným občanem Litomyšle, v roce 2004 mu prezident České republiky udělil Medaili Za zásluhy (I. stupně) a téhož roku obdržel i Cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění.

Václav Boštík - Bez názvu (1963)

Provenience: významná sbírka českého moderního a současného umění, Francie
Vystaveno: Ni cygne Ni lune (Ani labuť, ani luna), Centre Georges Pompidou, Paříž, Francie, 27. 5. – 9. 9. 2020, reprodukováno v katalogu, s. 104
Reprodukováno: monografie Karel Srp – Václav Boštík, Galerie Zdeněk Sklenář 2011, str. 235, č. 221

Obraz "Bez názvu" Václava Boštíka je krásným příkladem jeho tvůrčího hledání první poloviny šedesátých let, kdy se dostal na novou rovinu zobrazení, přecházel od prázdna ke znaku a zpět. Komorní plátno ztvárňuje jakousi geometrickou síť s uzlovými body, připomínající kmitající částice ze záznamu nějakého fyzikálního procesu. Pozadí je na této konstrukci nezávislé, abstraktní, až šímovsky „vytírané“. Nabízený obraz lze vnímat jako jeden z bezprostředních předznamenání autorova příslovečného konceptu silového pole se shluky barev a jemnými liniemi.