Blog
Share:

Josef Šíma - autor na úrovni Pabla Picassa, Joana Miró či André Masona.

13/6/2022

V 88. aukci umění vám představíme dvě díla umělecké osobnosti světového jména i významu - Josefa Šímy. Autora, který je spolu s Františkem Kupkou po právu považován za jednoho z největších českých malířů dvacátého století. Pokud zvažujete investici do umění, jsou tyto autentická a nadmíru reprezentativní díla Josefa Šímy trefa do černého.

NEDĚLE 19. 6. 2022 - 88. AUKCE EXKLUZIVNÍHO VÝBĚRU VÝTVARNÉHO UMĚNÍ a MIMOŘÁDNÁ NABÍDKA SVĚTOVÉHO KINETISMU

Josef Šíma se narodil se roku 1891 v Jaroměři. Jeho otec učil kresbu a malbu na tamní řemeslnické škole, kterou navštěvoval i František Kupka. Velký vliv na Šímovu tvorbu v době jeho studií na Akademii výtvarných umění v Praze měl profesor Jan Preisler. Šíma byl nadán nejen umělecky, ale souběžně s Akademií studoval i techniku. Jeho záliba v matematice i geometrii se pak odráží v celém jeho díle. V roce 1920 se Šíma dostává do Francie. Jeho setkání s touto zemí, její kulturou a tehdejší mezinárodní uměleckou avantgardou ovlivnilo jeho tvorbu určujícím způsobem. Ani poté, co se ve Francii natrvalo usadil, nikdy nepřerušil styky s vlastí a jako člen Devětsilu se účastnil kulturního dění v Československu.

Setkání mladých francouzských básníků se Šímou bylo osudové. „Od prvních slov jsou zasaženi bleskem přátelství“ referoval z Paříže český spisovatel Richard Weiner a dodával, že básníci „nadšeně šveholí o zázraku Šímovi“. Šíma byl jediným malířem skupiny, jež také vydávala časopis a organizovala výstavy. Její vůdčí osobnost, básník Roger Gilbert – Lecomte, stavěl Šímu na roveň Pabla Picassa, Joana Miró či André Massona. V období této vzácné duševní shody se rodily první Šímovy imaginativní obrazy. „… jsou to díla zprvu nečistá, polepená napodobeninami mrtvol vjemových vzpomínek, později očištěná od světa a popisující stupnici vidin až po absolutní světlo,“ charakterizoval Gilbert –Lecomte Šímovu malbu. Skupina se rozpadla v roce 1932, avšak její zaměření zásadním způsobem ovlivnilo autorovu výtvarnou poetiku.

V pozdní fázi svého díla, po roce 1950, dospívá Josef Šíma k druhému tvůrčímu vrcholu. Hlavním tématem jeho nových maleb a kreseb se stalo světlo pojímané jako základní energetická matérie i psychická realita. Toto světlo doslova prozařuje celý obrazový prostor v nové vizi jednoty, k níž Josef Šíma směřoval celý život.

Obraz „Fúze světla (Fusion de lumière)“ je jedním z Šímových „chef-d’oeuvrů“ z fáze vrcholné „tvůrčí moudrosti“, z autorova předposledního období, kdy v jeho práci dochází k syntéze a organickému propojení všech objevů, kterých kdy dosáhl. Tato fáze byla doslova symbolicky uzavřena roku 1968 velkou Šímovou retrospektivou uspořádanou v rámci československo-francouzské kulturní dohody v Národní galerii v Praze a přenesenou pak do Slovenské národní galerie v Bratislavě, Moravské galerie v Brně a finálně do Muzea moderního umění v Paříži. Pro malíře znamenala tato výstava velkou satisfakci, neboť mu na sklonku života přinesla opravdové uznání, a to v obou svých domovinách. Zatímco ve Francii se stala „objevem“ některá předválečná díla zapůjčená z Československa, v rodné vlasti zase zapůsobily jeho málo známé pozdní obrazy neobyčejných duchovních kvalit.

Roku 1965 pařížská galerie Le Point Cardinal uzavřela na doporučení Maxe Ernsta se Šímou doživotní smlouvu, což ho existenčně zajistilo a umožnilo mu plně se soustředit jen na svou tvůrčí práci. Posuzovaný obraz „Fúze světla (Fusion de lumière)“ lze označit za jeden z výsledků této šťastné konstelace. V tomto plátně založeném na bravurním vyrovnání studených modrých a teplých okrových tónů se imaginace Josefa Šímy vznesla do kosmického prostoru, kde se stala čistou světelnou vizí.

Zvýraznění úlohy světla v tomto a dalších dílech z let 1967–1968 (např. „Světlo“, 1967; „Blesk“, 1968; „Náraz světla“, 1968) úzce souviselo s autorovou významnou monumentální tvůrčí zakázkou, vitrážemi pro gotický chrám sv. Jakuba ve francouzské Remeši (realizace po roce 1966), v nichž mohl naprosto geniálně realizovat svůj program světelného, kontemplativně zaměřeného umění.

Obraz „Fúze světla (Fusion de lumière)“ pojal Josef Šíma jako svou typickou „mentální krajinu“, v níž oko diváka ještě rozeznává zbytky obrysů země, které se stávají součástí důmyslné geometrické „hry“ protínajících se přímek paprsků a pětiúhelníků světelných reflexů. Můžeme tu doslova hovořit o záplavě či explozi světla, pojatého jako jakási elementární kosmická pralátka, jež je současně matérií i energií a hlavním výrazovým prostředkem malíře, jež ji obdařil neobyčejnou duchovní silou a sdělností.

Share: