Vladimír Komárek

„Obraz, pokud je uměním, tak je myšlenkovým odrazem a filozofickým názorem malíře.“ V. Komárek

Vladimír Komárek – český malíř, grafik, ilustrátor, pedagog a jedna z nevýznamnějších českých osobností výtvarného umění 20. století.

Narodil se do krajiny Semilska v Hořensku jako syn četníka. Už od útlého věku měl mimořádný cit pro kresbu. Jeho otec však chtěl, aby se syn vyučil řemeslu strojního zámečníka. Komárkovým největším snem však bylo stát se malířem a hajným zároveň. Miloval vůni a zvuky lesa. Jako malé dítě byl velice senzitivní, vnímavý a vypracoval si silný vztah k přírodě. Jeho milovaným krajem bylo rodné Semilsko, kde žil, přes několik peripetií až do své smrti.

Jako člověk byl velice společenský, věčný sebekritik a skeptik se smyslem pro humor. Sám o sobě prohlašoval, že je přesvědčeným pesimistou, a proto má nádherný život. Pro pesimistu existují totiž milá překvapení, ze kterých se dokáže těšit, což u optimisty není možné. Své studium začal na sklářské škole v Železném brodě v letech 1945-1946. Odtud poté pokračoval jako student malby na Akademii výtvarných umění (1946-1947), kde byl po roce studia vyhozen kvůli neshodám s komunistickou stranou. Rozhodl se tedy přihlásit ke studiu na pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. 

Co se týče uměleckého směru, pak do velké míry Komárek navázal na tradici a tvorbu malířů Jana Zrzavého, Otakara Kubína a Henriho Rousseaua. Jeho raná práce se vyznačovala do jisté míry expresivností, přičemž si však vždy potrpěl na figurativnost malby. Inspiraci čerpal mnohdy z nenápadných a banálních životních okamžiků, bez zbytečných detailů. Pouhé náznaky tvarů dávají jeho dílům osobité kouzlo a atmosféru. Námětem jeho tvorby byly krajiny, zátiší a později i biblické motivy.

Komárek je také autorem řady linorytů, litografie a obrazu tvořených pomocí suché jehly. V oboru grafiky a ex libris se stal jedním z nejžádanějších autorů. Od roku 1967 se začal pravidelně věnovat také ilustracím. 

Během svého života uspořádal nad 130 výstav jak u nás, tak v zahraničí.

Jak uvedl kunsthistorik Jiří Hlušička: 

„Tvorba Vladimíra Komárka má povahu výslovně komorní, jsou jí vyhrazeny polohy reflexivního prožitku jsoucna, což ostatně vytváří příznivé klima i pro umělcův niterný vztah k ostatním múzickým oborům. Ve sféře jeho tvůrčího zaujetí nalezly své místo nejen literatura a divadlo, ale i hudba. (…) Z jeho děl slyšíme tlumený hlas houslí, ozývá se odtud pastorále flétny, někdy tragické tóny harfy, (…). Všechny tyto nástroje Vladimír Komárek zobrazil jako součást zátiší nebo přímo v akci, až se posléze díky tvůrcově básnické licenci převtělily v symbol hudebnosti jeho díla. Jakkoliv se melodie Komárkova umění nevtírá, zní přesto naléhavě. Zní v harmonické souhře dvou nerozlučných partů – partu grafického a malířského.“