30 x 22 x 22 cm
#20035028
Kratinova sochařská práce se plně rozvinula počátkem šedesátých let. Inspirovaly ho zdánlivě bezvýznamné maličkosti. Sbíral zbytky rozmanitých předmětů, úlomky gramofonových desek, slisované a zdeformované plechové talíře či víčka atd. Kratina brzy začal vytvářet nízké reliéfy, které vycházely ze zkušeností s monotypy. K důležitému objevu dospěl v roce 1964, kdy naplnil dřevěný rámeček zápalkami. Vznikla struktura, která se mohla měnit vtlačováním a vytlačováním. Tak dal základ k pozdějším variabilním objektům. Nejdůležitější byly možnosti pohybu – otáčení, přeskupování, posouvání, aby se divák aktivně podílel na tvůrčím procesu. Postupně se však ukazovalo, že dřevo není nejvhodnějším materiálem, protože nedovoluje dostatečnou přesnost zpracování. Na rozhraní šedesátých a sedmdesátých let zcela logicky přešel ke kovům, které mají daleko vhodnější vlastnosti. Našel si řemeslníky, kteří byli schopni vyrábět prvky podle jeho nákresů a potom je přesně sesadit. Nejdříve používal železo, později i mosaz a lehký dural. U želena a mosazi dosahoval vysokého lesku niklováním a chromováním. Železo někdy začerňoval. Hliník se leštil nebo opracovával různými nástroji. Kratinova tvorba je vzácně jednotná a soustředěná, rozděluje se podle několika témat. Každý objekt má tak rozmanité výrazové možnosti, takže v některých fázích připomíná třeba strukturu moderního světa, v jiných se blíží živé i neživé přírodě.