34 Hugo Demartini 1931 – 2010 Černý reliéf

Demartini pracoval nejen s plošnými, ale také s plastickými prvky. Koule, utvářející reliéfní struktury, obohacovaly o silný plastický účinek a i když to byl z hlediska ortodoxního spíše prohřešek, narušující čistou tvarovost, znamenalo to na druhou stranu rozšíření programu nebo jeho pojetí na širší bázi. Demartini v tomto smyslu nebyl čistým konstruktivistou, i když sdílel s tímto hnutím společnou víru v pozitivní hodnoty moderní technické civilizace. Jeho výtvory a myšlenky stále směřovaly k problematice prostoru. Na konvexním povrchu lesklé koule se obraz okolního prostoru mění v proporcích a každým pohybem diváka nebo změnou světla se mění permanentně. Zrcadlo tedy nejen odráží to co je kolem něho, ale také zasahuje zpátky do okolního prostoru, mění ho. Procesy zvnitřňování vizuální reality prostředky umění dovedl Demartini pochopit v podstatných vztazích a také je vyjádřil originální a autentickou formou.