95 x 65 cm
#20035007
Mám snahu o to, aby byl obraz co nejkonkrétnější. Kotíkova umělecká tvorba poslední třetiny padesátých let byla evidentně oživena italským pobytem, což se projevilo v konkrétním malířském postupu – nanášením barvy přímo z tuby či jejího formování pomocí špachtle. Tašismus, expresivní gestický abstraktní projev, odpovídal Kotíkově tezi dostát představě tvůrčí činnosti jako rovnocenné paralele přírodě, kdy v časové kontinuitě je možné tvořit „nekonečný obraz“, z něhož lze vyřezávat části jako autonomní celky. Závěrem padesátých let nastával v moderním umění odvrat od lyrické abstrakce a obecně od chápání díla jako „umělé formální struktury, či soustavy znakově symbolických vyjádření, jež jsou prostředkem k výkladu světa skrze osobní představu a pocit“. Jan Kotík v té době tvořil, souběžně se soudobou gestickou malbou, silně expresivní a barevné obrazy „ze sršatých čar, svíjejících se a vystřelujících v dramatické hmotě barvy“.