11 Jan Jakub Hartmann 1658 – 1736 Říční krajina s vesnicí a rybáři

Přiložen restaurátorský posudek akad. mal. Věry Cedlové (restaurátorka Národní galerie v Praze). Konzultováno s PhDr. Hanou Seifertovou, která potvrdila autenticitu díla (expertka na staré mistry Národní Galerie v Praze a největší znalkyně díla J. J. Hartmanna). Hana Seifertová „S ozvěnou starých mistrů – Pražská kabinetní malba 1690–1750“, vydala Národní galerie v Praze – sbírka starého umění. Umělec strávil dětství v Kutné Hoře, kde se jeho rodina usadila roku 1658. Po smrti svého otce, 1687, zanechal Jan Jakub Hartmann otcovský dům svým sestrám a rozhodnul se hledat štěstí v umění. V roce 1690 se oženil v Hluboši u Příbrami. Poté pracoval v paulánském klášteře v Obořišti, kde v říjnu 1694 přišel na svět jeho syn František Antonín, který se později rovněž stal malířem. Poté, co si umělec roku 1712 znovu zažádal o měšťanská práva v Kutné Hoře, stal se 28.července 1716 definitivně měšťanem Starého Města pražského a v prosinci 1717 předložil tamnějšímu cechu své mistrovské dílo. Hartmann ovšem udržoval i nadále kontakty s Kutnou Horou, kde do roku 1725 prodal a koupil několik domů. Jako první český malíř se specializoval na krajinomalbu archaizujícího typu, v duchu nizozemského manýrismu. Že Jahn (1770) uvádí Hartmanna jako krajináře a malíře historických kompozic, lze snadno odvodit od drobnofigurální, historizující stafáže jeho děl.Také oba Hartmannovi synové František Antonín (1694-1728) a Jan Václav (1700-1745) se vyučili u otce jako krajináři. Roku 1724 uzavřel smlouvu na pozlacení oltáře v kutnohorském kostele sv. Jakuba. Kunsthistorik V. V. Štech píše: „Jeho obrazy přicházejí často ve starých galeriích zámeckých a klášterních, v Roudnici, na Strahově, v Oseku, v Teplé, ve Vyšším Brodě. Poutaly přepečlivým provedením,zevrubností a obsažností.“ Malíř byl svými díly zastoupen dále v císařské galerii ve Vídni, nyní rovněž ve sbírkách v NG Praha.