38Bohdan Lacina

1912 – 1971

Na Pomezí

vzadu štítek z výstavy Platýz Praha konzultováno s Prof. Jaromírem Zeminou Bohdan Lacina začal za války rozvíjet svou zvláštní, meleancholií prodchnutou tvorbu, jejíž kořeny vyrostly ze surrealismu třicátých let. Lacina pozvolně směřoval k vlastní specifické výtvarné mluvě, pro kterou jsou charakteristické metamorfózy krajiny, ptáků, stromů, lidí či květin. Tyto poetické motivy proměňuje malíř v baladicky laděné obrazy, v nichž se mísí fantaskní s reálným, náznaky s konkrétním, měkká malba s výraznou čárovou kresbou. Zásadní význam pro jeho rozvoj a další tvorbu mělo seznámení se s Karlem Teigem a styk s tehdejší uměleckou avantgardou. V poválečném období rovněž učil na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Bohdan Lacina se koncem čtyřicátých let ve své malbě odmlčel. K malbě se vrátil až v roce 1958. Malířova tvorba šedesátých let, která volně navazuje na práce z raného období, dosahuje v posledním decenniu jeho života výrazných kvalit. Bohdan Lacina představuje v českém poválečném umění umělce-solitéra.