JINDŘICH ŠTYRSKÝ - Petrklíče (1923)
Po téměř osmi desetiletích se unikátní dílo "Petrklíče" Jindřicha Štyrského znovu objevuje na veřejnosti. Je to práce, která zdobila předválečnou sbírku přítele umělecké avantgardy, Doc. MUDr. Josefa Brumlíka a následně byla mnoho desetiletí schraňována jako malý "klenot" v brněnské sbírce arch. Josefa Šálka, opečovávané po roce 1990 jeho dcerou, známou historičkou umění. Toto dílo je dokonalým odrazem devětsilského přesvědčení, že umění má být poezií, která probouzí emoce, okouzluje krásou a zve nás prožívat radosti života. Poetický naivismus, jak jej popisuje Karel Honzík, "dotýká se vroucností těch nejprostších věcí, jejichž krása se rozzářila."
JOSEF ŠÍMA - Bez názvu (1960)
Obraz "Bez názvu" je fascinujícím dílem z posledního desetiletí tvorby jednoho z velkých solitérů světového renomé - Josefa Šímy. Autora, jehož modernost a aktuálnost vždy spočívala v neobyčejně osobitém řešení vztahů člověka ke světu, ke kosmu a k sobě samému. V tomto období se jeho práce zaměřovala na hlubokou kontemplaci, duchovní rozměr a lyrickou abstrakci. Šímova plátna z období šedesátých let v sobě nesou sofistikovanou mnohovrstevnatost – odrážejí smyslové zážitky, jako je chvění horkého vzduchu či kontrast studené vody a teplého vánku, a současně čerpají inspiraci z poezie i filozofie.
FRANTIŠEK JANOUŠEK - Hlava muže (1933)
"Hlava muže" Františka Janouška je nádhernou ukázkou imaginativního kubismu, v které zkombinoval dynamické linie s jemnými pastelovými barvami. Dílo ukazuje, jak Janoušek dokázal skrze tento styl proniknout do hlubších vrstev své tvořivosti a zachytit onu podivnou atmosféru, která ho v roce 1929 zaujala na pařížské umělecké scéně, zejména v kontextu surrealismu.
STANISLAV KOLÍBAL - V bílém poli (1986)
Objekt "V bílém poli" představuje významný zvrat v tvorbě Kolíbala, který se projevil po roce 1985. Autor opustil dřívější metaforické pojetí a přešel k využívání geometrických tvarů, čímž vytvořil harmonickou kompozici, která zobrazuje řád. Tento řád, a jeho proměny, se staly jedním z klíčových témat jeho tvorby. Řád je v jeho pojetí obecným strukturujícím principem, který dává světu a věcem stabilitu a určité kontury. Přesto je tento řád proměnlivý, protože není statický. Kolíbal se tak zamýšlí nad tím, jak uchovat řád v průběhu změn, aniž by se stal něčím rigidním, ale zároveň jak uchovat i samotnou změnu v rámci řádu.
JIŘÍ JOHN - Oblázek (1970)
Obraz "Oblázek" je mistrovským dílem Jiřího Johna, které dokonale shrnuje jeho celoživotní cestu přírodního lyrismu. Tento výjimečný umělec druhé poloviny 20. století byl tichý a prostý – jako člověk i jako malíř. V jeho díle se odráží nenápadná podoba přírody, která vyniká svou pokornou obyčejností. Přírodní prvek – oblázek – je zde zobrazen v jemném uměleckém přetvoření, jako nenásilná metafora.
MIKULÁŠ MEDEK - Bez názvu (1961)
Dílo "Bez názvu" představuje komornější, leč velmi krásnou ukázku Medkovy práce z období, kdy již byl autor chápán jako náš nejvyhraněnější abstraktivista. Paradoxně právě jeho menší obrazy se na trhu objevují méně často než ty monumentální – opouštěly umělcův ateliér totiž většinou přímo do rukou přátel, kteří se jich za života většinou nevzdali. Perfekcionista Medek přitom nedal z ruky nic, s čím by nebyl spokojen a co nepovažoval za dokonalé.
ROBERT PIESEN - Gehinnom (1974)
Obraz představuje důstojnou a krásnou ukázku Piesenova cyklu "Gehinnom", jenž se stal nejobsáhlejším a nejrozmanitějším z jeho informelních cyklů. Na rozdíl od předchozích obrazových souborů, jako "Fibrilace", "Magma" či "Prostor inexistence", je textura "Gehinnomů" rozvíjena ve vyšších vrstvách litými laky, které vytvářejí doslova ornamentálně uspořádanou plochu. Z temnoty obrazu připomínající ohnivé magma vystupují jakési světelné jiskry, symbolizující neustálou obnovu a znovuzrození.
ADRIENA ŠIMOTOVÁ - Postava (1990)
Dílo "Postava" je autentickou, velice duchovně působící prací. Je zřetelnou ukázkou autorčina smyslu pro čisté vyjádření lidských linií a přítomného pocitu tělesnosti. Dílo lze interpretovat nikoliv jako přímé zpodobnění člověka, ale spíše jako snahu o sdělení čehosi z jeho duše.
JAROSLAV RÓNA - Odporné nemluvně (1980)
"Odporné nemluvně" je datované pouhý rok poté, kdy se jako student pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové účastnil (spolu s Františkem Skálou ad.) kolektivní výstavy studentů. Scény, které se odehrávají v Rónových obrazech, lze těžko identifikovat s vizuální realitou. Jsou to podle slov umělce jeho "vnitřní krajiny", naplněné přízračnou, potemnělou a ponurou atmosférou. V Rónově tvorbě se zpravidla snoubí ironicko-expresivní rukopis prodchnutý svérázným humorem a mírně cynickou nadsázkou.
JIŘÍ SOPKO - Dvě postavy (1990)
Originální a velice působivá olejomalba z roku 1990 pochází od malíře, grafika a sochaře Jiřího Sopka, který je právem považován za významného představitele českého moderního umění. Obraz "Dvě postavy" ukazuje anonymní figury na různě barevných polích, které ve své nejednoznačné vztahovosti vyjadřují hlubokou vnitřní ambivalenci. Pro autorovu tvorbu je charakteristický princip variace a opakování spolu s dvěma znakovými formami, jež jsou vnímány jako metafory lidské existence.
Děkujeme vám za vaši pozornost a těšíme se na setkání v neděli 1. prosince 2024 ve 13:30 hodin v sále Topičova salonu! Buďte s námi a přijďte zažít nezapomenutelné chvíle plné inspirace a zážitků ze světa umění.
1. Art Consulting