Originální, špičkový a sběratelsky nesmírně vzácný olej na plátně zakládajícího člena Skupiny Ra a příslušníka skupiny sborníků Znamení zvěrokruhu - Václava Tikala (1906-1965) v 86. aukci moderního umění.
86. AUKCE ČESKÉHO A ZAHRANIČNÍHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ // Neděle 20/2/2022 // 13:30 // Topičův salon, Praha
Posuzovaný obraz „Loď ztroskotanců“ je originální, špičkovou, sběratelsky nesmírně vzácnou, hluboce kontemplativní prací Václava Tikala, zakládajícího člena Skupiny Ra a příslušníka skupiny sborníků Znamení zvěrokruhu kolem vůdčího teoretika meziválečné avantgardy Karla Teigeho, autora fascinující obraznosti vedoucí od surreálné, veristické imaginace až k poetické, konstruktivní abstrakci, umělce, který datem svého narození patřil více méně ještě ke generaci Devětsilu, avšak jeho vstup na výtvarnou scénu se odehrál až na počátku čtyřicátých let. Bylo to dáno tím, že Tikal mohl předstoupit k malířskému plátnu, až když vyřešil běžné pracovní a rodinné povinnosti – až do roku 1946 byl zaměstnán jako úředník akciové společnosti Fantovy závody.
Tikal se ztotožnil s dalíovskou verzí veristického surrealismu, aby rozvíjel svůj originální svět fantazijních představ. Především reakce na dobové dění, apokalyptická představa hrůzy, úzkosti a zoufalství daly vzniknout obrazům přízraků zkázy i nostalgickým krajinám snu o ztraceném ráji. Paralelně se surrealistickou tvorbou rozvíjel Tikal od roku 1944 druhou linii svého díla, nspirovanou moderní vědeckou a technickou civilizací.
Po rozpadu skupiny Ra (1948) se sblížil s novým okruhem osobností, formujícím se okolo Karla Teigeho (V. Effenberger, J. Istler, L. Fára, J. Kotík, M. Medek, E. Tláskalová – Medková ad.) a v roce 1951 se podílí na přípravě ineditních sborníků Znamení zvěrokruhu. Sám rediguje červnový sborník ve znamení Raka. Po náhlé Teigeho smrti 1. října 1951 se stahuje do soukromí, přeruší kontakt s většinou přátel a odmlčí se také jako malíř. V letech 1955–1957 se začíná opět soustředěněji malbě věnovat, přičemž navazuje na „scientistní“ linii své tvorby. Obnovuje kontakty se skupinou bývalých přátel, soustředěnou nyní kolem Vratislava Effenbergera a podílí se na autorských sbornících Objekt 3, 4 a 5 (1958, 1960 a 1962). V roce 1964 se spolu s Josefem Istlerem stává členem mezinárodního uměleckého hnutí Phases.
V plátně „Loď ztroskotanců“, doprovázeném obdobně laděnými díly jako např. „Duha rozporů romantika Maldorora a skutečnost atomového věku“, „Na výspě“, či „Těžký osud“ (1957), Tikal dospěl ke ztvárnění mimořádně sugestivní dichotomie nadějí i rezignací moderního věku. Je to autorova hluboká a niterná kontemplace o postavení romantické mentality uprostřed soudobého světa, o střetu mezi humanitou a racionalismem, o konfliktech, kterým tehdejší doba dávala nejzřetelnější tragikomické obrysy. Nejen významově, ale i formálně zde Václav Tikal našel mimořádně působivou a jeho naturelu maximálně konvenující syntézu imaginativního a konstruktivního konceptu obrazu.
