Blog
Sdílet:

"La Montée - Stoupání" Františka Kupky (1871–1957)

16/2/2022

Originální, sběratelsky cenná, velmi bohatě orchestrovaná a mnohovrstevnatě interpretovaná práce českého autora světového věhlasu Františka Kupky. Autora, který zásadním a mimořádně odvážným způsobem razil nové cesty moderního umění. Mohl se stát úspěšným akademikem v Praze či Vídni, obdivovaným ilustrátorem, osobitým symbolistou, ale se stal Kupkou. Trvalým pojmem z průlomového období abstraktní malby 20. století.

86. AUKCE ČESKÉHO A ZAHRANIČNÍHO VÝTVARNÉHO UMĚNÍ // Neděle 20/2/2022 // 13:30 // Topičův salon, Praha

Život se s ním nemazlil. Už za studií na Akademii výtvarných umění v Praze a ve Vídni se o sebe musel starat sám, a když pak na sklonku devadesátých let devatenáctého století přesídlil natrvalo do Paříže, jeho světový názor se vyhranil k politickému radikalismu. Svědectvím tohoto horlivého, angažovaného postoje jsou cykly Peníze, Mír a Náboženství, které již tehdy vzbudily pozornost jak v Paříži, tak v Čechách. 

Další etapa jeho úspěchů byla spojena s činností ilustrátorskou. Autorův výtvarný doprovod k Písni písní, Erinyím, Lysistratě a Prométheovi mu kromě respektu odborné veřejnosti a obdivu bibliofilů přinesl také existenční zajištění. To Kupkovi mimo jiné umožnilo plně se věnovat výtvarným výzkumům, jež vyústily po roce 1910 v přesvědčení, že úkolem malířství není popisovat skutečnost, ale novou skutečnost vytvářet. V letech 1910–1913 souběžně s Wassily Kandinskym a Robertem Delaunaym uskutečnil historický průlom od zobrazující malby k abstrakci. Na Podzimním salónu v Paříži v roce 1912 představil nepředmětné malby „Amorfa – Teplá chromatika“„Amorfa – Dvoubarevná fuga“, z nichž zejména druhá se stala ikonickým dílem počátků abstraktního umění.
Roku 1913 v rozhovoru pro New York Times Kupka vysvětlil, že jej zajímají především morfologické jednotky (tvarové prvky určitého typu), a jejich vzájemné vztahy. Spojení protichůdných elementů, jako jsou pravé a zaoblené úhly v jedné malbě, považuje za destruktivní. Podobné platí o barvách, které musí být všechny buď v durové, nebo v mollové tónině. Paralelně se studiem tvarových forem zkoumal izolované působení barevných a světelných hodnot i vzájemné vazby elementárních tvarů a spektrálních barev.

Rok 1914 a vypuknutí první světové války nečekaně přetlo dobu šťastných malířských objevů. Antimilitarista Kupka se rozhodne splnit svou občanskou povinnost, odchází na bojiště a jako předseda české kolonie v Paříži se plně angažuje za vznik budoucího samostatného československého státu. Po válce se vrací ke svým malířským tématům, jež se rozrůstají do cyklů, inspirovaných na jedné straně pohybem a tvarem živé hmoty, na druhé straně směřujících k přísné geometrii. Zároveň však na sebe bere pedagogický závazek. Jako profesor pražské Akademie výtvarných umění přednáší českým stipendistům přicházejícím do Paříže. Vyústěním Kupkových vztahů s českým prostředím byla pak velká retrospektivní výstava, uspořádaná v roce 1946 v Mánesu, stejně jako autorovo původní, bohužel nerealizované přání, odkázat československému státu značnou část svého díla.

Rozhodující pro celé Kupkovo dílo, ať už jde o figurativní či nefigurativní období, byl secesní symbolismus, jehož duchovní atmosféra mu byla vlastní. I ve svých abstraktních obrazech zůstával Kupka typem filozofujícího umělce, zahloubaného v indické filozofii i Platónovi, encyklopedistech i Schopenhauerovi. Své malířské výzkumy usiloval potvrdit analogiemi z jiných oborů. Chodil na Sorbonnu na přednášky z fyziologie a biologie, zajímal se o astronomii i astrologii, mechaniku i elektřinu. Za svobodným rozvojem fantazijních elementů a složek v jeho dílech, v mocných barevných a světelných vizích, odvozených ze světa imaginace, vždy stál konkrétní zážitek, situace nebo vzpomínka na ni. V jeho plátnech není nic ponecháno náhodě, citový vjem je korigován rozumem, obraz zraje dlouho, prochází etapami složitých metamorfóz ve formě řady přípravných studií.

Kupka byl ojedinělý také tím, že od prvního desetiletí dvacátého století rozvíjel jen několik témat či motivů, ke kterým se neustále vracel. V dopise Jindřichu Waldesovi roku 1924 to přesně vyjádřil slovy: „…jen pomalu narůstají varianty řešení těch pěti nebo šesti problémů, jimiž jsem zaměstnán již deset let a snad ještě déle. Většina pláten má své změny – tak se to vyklubává z jakéhosi chaotického stavu a konformuje v organismy logičtější.“

Posuzované dílo „La Montée – Stoupání“ je brilantním příkladem Kupkovy zcela originální varianty nepředmětné tvorby, zakotvené svými východisky v symbolismu a secesi a vytvářející ojedinělou syntézu reálných podnětů s neviditelnými silami a dimenzemi.
Určujícím kompozičním a obsahovým prvkem díla „La Montée – Stoupání“ je vertikální princip. Ten má v Kupkově tvorbě dlouhý rodokmen a nejobecněji symbolizuje směřování k „světlým výšinám“. Jeho vizuální zdroje byly různé: od dramatických skalních útvarů na bretaňském pobřeží, přes gotickou architekturu ke stupňovitým věžím hinduistických chrámů. V případě posuzovaného díla to bylo zcela prozaické kvašení zavařenin (připravovaných jeho ženou), jež se mu stalo vítanou demonstrací procesů organického stoupání či tryskání.

Dílo „La Montée – Stoupání“ patří do obrazového souboru, který Kupka vytvářel v průběhu dvacátých let a jenž představuje jakousi spojnici mezi sérií Vertikálních plánů a cyklem organickým, autorem nazvaným jako „Tvary stvořené“. Tato práce svým vznikem bezprostředně předcházela stejnojmenné olejomalbě (1922–1923, 109,8 × 80 cm), kterou od Kupky zakoupila pařížská Galerie Louis Carré a později se stala součástí slavné Batlinerovy sbírky (dnes v Albertině ve Vídni, inv. č. GE67DL).

Provenience:

soukromá sbírka, Paříž // soukromá sbírka, New York // Moeller Fine Art, New York

Vystaveno:

František Kupka: Oeuvres sur papier, Galerie Le Minotaure, Paříž, 5. 10.–11. 11. 2006, barevně reprodukováno v katalogu na s. 25

Oeuvres sur papier 1880–1960, David Lévy, Paříž, 10. – 11. 3. 2007, barevně reprodukováno v katalogu na s. 15

Galerie de la Béraudière, Ženeva, 2012

Stupňovité, zužující se vertikály, natěsnané v magickém prostoru světla a energie, odděleném od našeho světa vertikálami připomínajícími bambusové výhonky rostoucí vzhůru, vyvolávají intenzivní dojem stoupání k nebi. Přispívají k tomu i horizontální, zaoblené červené a modré segmenty, jež věžovité formy zdobí – „aktivizují“. Barvy se tu bravurně vyvažují – zatímco červená pocitově vystupuje, studená modrá ustupuje. V téměř dojemné lehkosti a čistotě jsou tu zabsolutizovány směr, hmota a relace prostorových vztahů.

„La Montée – Stoupání“ je dílem mimořádně působivé dynamiky a energie čišící z vertikálních, monumentálně cítěných forem, jež vytvářejí pocit perspektivního prostoru, nedeskriptivního, obrovského a mohutného.

Sdílet: