Dílo "Velký sen II" je originálním, vrcholně surreálným dílem Františka Muziky - neobyčejně vzdělané a kultivované, lidsky nezapomenutelné osobnosti, jejíž tvorba patří bezvýhradně k české i světové avantgardní výtvarné scéně. František Muzika zasáhl výrazně nejenom do oblasti malířství, kresby a grafiky, ale také do oborů knižní grafiky a scénografie, v nichž měl "lví" podíl na jejich formování.
Muzika byl členem Devětsilu (1921–1922), Nové skupiny (1923) a SVU Mánes (od 1923). Na Akademii výtvarných umění studoval v letech 1918–1924, nejprve u prof. J. Obrovského, poté u K. Krattnera. Po konfliktu s ním odešel do sochařského ateliéru prof. Jana Štursy, který mu povolil i nadále malovat. Po absolutoriu pobyl rok v Paříži (1924–1925).
V malířské, kreslířské a grafické práci prošel nejprve obdobím magického realismu a primitivizujícího neoklasicismu, aby v polovině dvacátých let dospěl k lyrickému kubismu. Mezinárodní výstava Poesie 1932, konaná v pražském Mánesu, na níž byl reprezentativně zastoupen, již otevírala cestu k imaginativní malbě a surrealismu. Se surrealistickou poetikou souzněly jeho obrazy s typickým motivickým repertoárem ruin, antropomorfizovaných skal, torz a drapérií od poloviny třicátých let. Etapu angažované, protiválečné tvorby symbolicky uvedla Výstava československé avantgardy v Domě uměleckého průmyslu v Praze, uspořádaná kolektivem divadla D37, jíž se Muzika taktéž účastnil.
František Muzika byl v době nejzběsilejšího útlaku druhé světové války jedním z těch, kteří odmítli cokoli slevit ze svých vyhraněných názorů na povahu a smysl moderního umění a nesli prapor avantgardy, oslabené smrtí Jindřicha Štyrského (†1942), Aloise Wachsmana (†1942) a Františka Janouška (†1943), i za cenu tvrdých perzekucí, hrdinně dál.
"Velký sen II" Františka Muziky, to je fantastický divadelní sen jedinečného lyrismu, zrozený "z ducha poesie a snad i z ducha hudby" Karel Teige
Jestliže autorovy první válečné olejomalby byly poznamenány smrtí, žalem a beznadějí, v obrazech z důkladně promýšleného a připravovaného cyklu "Snů" a z něj vyrůstajícího cyklu "Z Českého ráje" se pod lehkým hávem melancholie začínají ozývat nové tóny naděje a víry.
Obraz "Velký sen II" je jednou ze tří finálních realizací cyklu "Sny": "Velký sen I", komornějšího formátu 32 × 42 cm, se dnes nachází ve sbírkách Galerie moderního umění v Hradci Králové, zatímco nejrozměrnější "Velký sen III" (96 × 145 cm), vzniklý až následujícího roku (1943), tvoří součást sbírek Národní galerie v Praze. Vlastní myšlenková geneze tohoto souboru sahá až k autorově scénické "Juliettě" Bohuslava Martinů.
„Velký sen II“ je jedním z ikonických surreálných děl Františka Muziky, obrazem obrovského básnivého potenciálu, který může, „obtížen tajemstvím, fascinovat a uhranout naše budoucí sny svou záhadnou hypnotickou mocí.“ Karel Teige
V obrazu "Velký sen II" propojil František Muzika v nesmírně sugestivní formě magického realismu několik svých obsedantních představ. Tou první, ústřední, je motiv Juliettiny hlavy, koncipovaný jako její dům, spojený s lodní přídí a plachtou. Jestliže Julietta, charakterizovaná úsměvem doslova leonardovským, symbolizovala Muzikovi původně touhu, zde se stala symbolem znovuvzkříšené naděje a víry. Dosvědčuje to především utváření Juliettiny hlavy ve formě klasického profilu, upomínající ve spojení s lodí na antickou bohyni Niké (Vítězství). Zatímco kamenná zídka s nepřehlédnutelno trhlinou a polorozbitou vázou je ještě mementem válečné destrukce, prosvětlené pojetí oblohy a perspektivní úběžník pomyslného náměstí směřující do dáli, k imaginárnímu bodu v prostoru, jsou dalšími výmluvnými náznaky světlých zítřků. Druhou Muzikovou utkvělou představou je nově konstituovaný motiv vysokého menhiru pískovcových skal, nabývající podoby ženského torza, který předznamenává myšlenku realizovanou v obrazech Z Českého ráje.
"Malíř, jenž ve skalách, v listech rostlin a ve vodách čte krásné a melancholické tváře nebo masky žen s fascinujícími leonardeskními úsměvy (…), ptá se tím své vlastní touhy, řeší hádanku svého údělu." Karel Teige
František Muzika // Velký sen II (1942)
Reprodukováno:
- František Šmejkal, František Muzika (monografie), Odeon, Praha, 1966, obr. 79 (katalog)
- František Muzika (1900–1974), Obrazy, kresby, scénické návrhy, knižní grafika, Národní galerie v Praze, Valdštejnská jízdárna, 1981, obr. 12 (č. k. 74)
Vystaveno:
- František Muzika, Výstava obrazů z posledních let, Hořejšova galerie v Praze, 1946, č. k. 16
- František Muzika, Obrazy z let 1935–1965, Galerie Fronta Praha, 1966, č. k. 9
- František Muzika (1900–1974), Obrazy, kresby, scénické návrhy, knižní grafika, Národní galerie v Praze, Valdštejnská jízdárna, 1981, č. k. 74
