Karel Malich

Vedle mnohého je na Malichově tvorbě fascinující rukopisný vývoj umělce – kdy se od ryze realistického zobrazení, přes kuboexpresionistické pohledy do krajiny, dostává až k lyrickému, naprosto mimořádnému záznamu forem.

Karel Malich se narodil 18. října 1924 v Holicích. Během let 1945-1950 studoval na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, pod vedením profesorů Cyrila Boudy, Martina Salcmana a Františka Kovárny. V roce 1950 přestoupil na Akademii výtvarných umění v Praze, na grafickou speciálku k profesoru Václavu Silovskému, kde se nejvíce věnoval technice leptu a suché jehle. Na Akademii zůstal až do roku 1953, kdy musel nastoupit na povinnou vojenskou službu.

Od roku 1958 se Malichova tvorba soustředí především na zachycení krajiny. Inspiraci a motivy pro svou tvorbu nacházel v okolí rodných Holic, ale i na periferii Prahy. Svá díla tvořil jako monumentální soubor temperových maleb na papírech nebo lepenkách, u těchto děl docházelo k čím dál tím výraznější sumarizaci tvarů. 

Ve velmi krátkém období procházel vývojem od fauvismu, přes analyzující kubismus a dostal se až k záznamům expresivního cítění. V tvorbě Karla Malicha došlo nakonec i ke zjednodušování tvarů, které se nakonec proměnily v pouhý znak a k redukci barevnosti. Pomalu se odpoutal od bezprostředního vnějšího námětu a zaměřil se pouze na vyjádření smyslového prožitku. 

Významnou kapitolu v jeho tvorbě tvoří také reliéfy a drátěné plastiky, kterými se intenzivně zabýval od poloviny 70. let. 

Během let 1979-1981 se Malich ve vzpomínkách vrátil do dětství a napsal autobiografickou esej s názvem Od tenkrát do teď tenkrát, v níž popsal rodnou krajinu jako prostor konkrétních prožitků. Zápisy těchto vzpomínek byly doprovázeny i autorovým výtvarným projevem. Právě v období 80. let Malich začal používat pastely, které se pro něj staly naprosto ikonické. Ve velkém formátu od roku 1987 zpracovával světlo, proudění energie patrné začínají být i fragmenty jako: ruce, hlavy a oči, apod. Sám pronesl: „Pastel mám rád. V pastelu je kresba i barva a hlavně světlo, (…).“ O zhmotnění neviditelného, zachycení světla a proudění energie, nalezení harmonie a rovnováhy usiloval Karel Malich celý život.

Svým dílem se Malich jednoznačně zapsal do výtvarné kultury 20. století, a to nejen v kontextu českém, ale i mezinárodním. Vystavoval v desítkách prestižních institucí, například v pařížském Centre Georges Pompidou, berlínské galerii Martin-Gropius-Bau, v Ludwig Museu v německé Koblenzi či v newyorském Guggenheimově muzeu. 

„Čas a prostor je a není. V tichu soustředění není ani čas, ani prostor. Při smyslovém vnímání je čas i prostor. Není, když se dostaneme mimo smyslové vnímání. Potom se ruší čas a prostor je nahrazen zářivým světlem. (…) Umění? To je milost.“ Karel Malich, 1993