Jan Konůpek

Jan Konůpek se narodil jako syn gymnaziálního profesora v Mladé Boleslavi. Roku 1899 získal jeho otec místo profesora na reálném gymnáziu v Křemencové ulici v Praze, rodina se tak přestěhovala do Nového Města pražského a Jan roku 1901 odmaturoval na tomto reálném gymnáziu. V letech 1903-1906 studoval architekturu u profesorů Kouly a Schulze na ČVUT v Praze. Na polytechnice se seznámil s P. Janákem a V. V. Štechem, kteří ovlivnili jeho rozhodnutí studovat výtvarnou školu. V letech 1906-1908 absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění, kde studoval v ateliéru pro monumentální malbu Maxmiliána Pirnera, u prof. V. Bukovace a u grafika Alessandra de Pian.

Při pohledu na průřez Konůpkovým dílem vidíme jeho silné zaujetí mystikou a vizionářstvím, podobně jako tomu bylo například v rané tvorbě Františka Kupky, Františka Bílka, Josefa Váchala. Za nejvýznamnější jsou považována Konůpkova díla z počátku 20. století, která jsou ovlivněna symbolismem a stylizována dle secesní klimtovské ornamentiky. Konůpka ovlivnil také německý a severský expresionismus (například v díle E. Muncha), přechodně se věnoval i kubismus, jehož některé prvky se staly natrvalo součástí jeho výtvarného projevu. U mnoha prací je vidět podobná kubistická estetika jako u děl Bohumila Kubišty nebo Václava Špály. Důležitou roli v Konůpkově tvorbě sehrála také imaginativní, tajuplná krajina připomínající duch surrealismu. Na tvorbě Jana Konůpka se potvrzuje, jak bravurním eklektikem byl. Zároveň si však jeho dílo uchovává svou originalitu a osobitý rukopis, který teprve čeká na své plné docenění.