55Václav Boštík

1913 – 2005

Počátek

na rubu etiketa z výstavy Nový Zlínský salon r. 1996 a autorský štítek s popisem obrazu reprodukováno: na plakátech, pozvánkách a vstupenkách „Svět a vesmír, ve kterém žijeme, se zdá být postaven na neustálých obdobách jednoho jediného základního principu. A to principu kladného. Jde o neustálé dávání a vydávání se. A toto vyzařování má zároveň i sjednocující působení. Na úrovni mezilidských vztahů však vidím situaci podstatně jinou. Proti vesmírnémut, neustálému dávání a rozdávání se vidíme, že člověk má dnes naopak snahu získat pro sebe co nejvíce. Vztahy se staly složitými a nejasnými, místo aby byly jednoduché a jasné. A tak má-li být člověk opravdu člověkem, musí se vrátit k těm principům, na kterých vesmír stojí. Snažím se přiblížit pochopení těchto základních skutečností a můj malířský experiment pozůstává z největší části v tom, že si ony tušené či předpokládané vesmírné vztahy pokusně ověřuji na ploše svého plátna.“ „Pokouším se tedy prakticky o nemožné – o oddělení nedělitelného. Jsem si vědom toho, že každým pokusem o vyslovení nevyslovitelného vlastně už ono nevyslovitelné zrazuji. A tak se snažím pracovat podobně jako někdejší alchymista. Jako on opakoval desetkrát, stokrát, tisíckrát destilaci nějakého roztoku v naději, že jednoho dne jedinečnost situace a okolností ho dovedou k tomu, co očekává, tak i já si kladu znovu a znovu stejné otázky v naději a víře, že jednoho dne dostanu dílčí odpověď, jako už vícekráte, a přiblížím se tak trochu k vlastnímu jádru věci.“ Z textů Václava Boštíka.