2Petr Brandl

1668 – 1735

Hlava apoštola

provenience: Zámecká obrazárna Mělník, majetek rodiny Lobkowiczů Na rubu číslo Zámecké obrazárny Mělník ML 1344. V obrazech stařeckých světců a apoštolů nacházel Brandl příležitost ke krajnímu uvolnění svého rukopisu a zároveň ke střídavému používání různých faktur. Někdy uplatňoval kratší měkce nasazené skvrny, jako je tomu v Hlavě apoštola z Národní galerie (O 1347), jindy sahal k ostřejšímu energickému přednesu, který vytváří hustší a rukopisně pevnější vázané tkanivo, jaké nalezneme v obraze Apoštola z lobkovické galerie na Mělníce anebo v časnější hlavně Starce, chované ve stokholmském Národním muzeu (dnes Boden). Že vědomě střídal malířský přednes i světelné prostředky, je patrno také z větší protějškové dvojice Sv. Petra a Pavla v Národní galerii (O1585 a 1817), která vznikla patrně ve stejné době, v druhém desetiletí 18. věku, ale přitom se nápadně odlišuje způsobem malby. Výrazná hlava starce zkoumavého, poněkud nedůvěřivého pohledu je psychologicky poutavě pojata. Bohatě diferencovaná pasta, jejíž nános je nejsilnější ve světle, vytváří plasticky hutnou a přitom malířsky svěží modelaci. Stíny vyznačuje několik tónových stupňů: teplá tmavší barva pleti, nazelenalý odstín, místy prosvítající červený bolus a posléze černý tón, jímž malíř akcentoval otvor úst, obrys nosu, oční víčka i stíny pod nadočnicovými oblouky. Pojetí modelace a také rukopis paralelních tahů, jež přecházejí v klikatky, řadí dílo zhruba do období kolem roku 1710. Publikováno a reprodukováno v publikaci "Úvodní studie a katalog děl" vydaného při příležitosti výstavy PETR BRANDL v Národní galerii v Praze, Jízdárně Pražského hradu, 1968, č. k. 50. Publikováno a reprodukováno v knize Jaroslav Humberger - Petr Brandl, vydal Obelisk, Praha 1971, č. 32.