1Karel Škréta

1610 – 1674

Smrt (kněžny) Drahomíry

provenience: Zámecká obrazárna Mělník, majetek rodiny Lobkowiczů Sedmnáctý obraz cyklu. Na černé tabuli vlevo nápis: DRAHOMÍRA FRUSTRA TECH/NAS FILIO STRUENS, DIRIS/QUE EUM DEVOVENS, VIVA TER/RA SORBETUR. A 924. I caput infandum, PATER ATRI IANUA DITIS I, scelus, i te illuc currus equique vehunt: Quam verum est, quod sit FACILIS DESCE/SUS AVERNI, Illuc vel vehitur, qui nequit ire pedes. Nápis odpovídá citátu z Hájka uváděnému Aegidiem v životopise sv. Václava (fol. 85) a verše pocházejí od převora Aegidia. Na draperii přidržované při okraji tabule dalším andílkem nápis: Waczlaw Mladssy Worzikowsky z Kundrat (icz)/F.C.A 1641. Rytina zachovává celkový rozvrh kompozice, zhušťuje jej a vypouští jen některé podrobnosti (ministranta vlevo, prchající postavu vpravo). Obraz restaurovala r. 1974 Magdaléna Černá. Mělník, zámecká obrazárna. Obraz se dostal po zrušení kláštera 1785 do lobkoviského majetku a v letech 1805 - 52 byl zapůjčen Antonínem Lobkovicem do Obrazárny Společnosti (EC 1060, kat. 1827, s. 64, č. 1060, kat. 1831, s. 77, č. 68, kat. 1835, s. 138, č. 68/1060, kat. 1838, s. 137-138, č. 67/1060). Později se nacházel v Lobkovickém paláci v Praze a v nové době byl začleněn do obrazárny v Mělníce. R. 1910 byl vystaven na Škrétově výstavě v Rudolfinu (kat. Bergner, č. 41) a r. 1938 na výstavě Pražské baroko (kat. s. 67, č. 33) a posléze téhož roku na Škrétově výstavě ve Státní sbírce starého umění (kat., s. 18, č. 13). Již J. Q. Jahn (1776, s. 324) řadil obraz k nejkrásnějším dílům celého cyklu. To opakuje i Dlabač (1815, III. s. 88, č. 34). Nové hodnocení je spjato se studiemi V. Kramáře (1932, s. 6-7, 1938, s. 11-12), který dílo označil za "kompozičně nejucelenější a nejvyspělejší obraz, v němž pohnutý lineární rytmus má tak význačnou úlohu". Mluví pak o veronesovsky pojaté kompozici a objevně poukazuje na její závažné místo v českém umění. Dynamiku a dramatický ráz kompozice zdůraznil ve stejném duchu A. Matějček (1932, s. 316). Publikováno a reprodukováno Karel Škréta 1610 - 1674, vydala Národní galerie v Praze při příležitosti výstavy k třístému výročí umělcovy smrti v Jízdárně Pražského hradu, říjen - listopad 1974, str. obraz č. 4, část Monumentální obrazy. Smrt Drahomíry imponuje především svou monumentálně velkorysou a přitom dramaticky sdílnou kompozicí, která se z dálky vtiskuje do paměti. Protikladné spojení dvou dějů, živočišného děsu z hrozné zkázy a tichého výjevu mše, viděné s lidově upřímnou a naivně prostou zbožností, dává obrazu vnitřní dynamiku a zároveň i prozrazuje umělecký názor, jemuž nechybí zcela originální přízvuk. Publikováno a reprodukováno v monografii Jaromír Neumann - Karel Škréta, vydalo Nakladatelství československých výtvarných umělců, Nové prameny, svazek 3, Praha 1956, obraz č. 17