19Josef Čapek

1887 – 1945

Bílý domek

na rubu na blind rámu etikety výstav, nečitelný přípis a číslice reprodukováno: v monografii Jaroslava Slavíka a Jiřího Opelíka Josef Čapek, str. 363, č. 234 vystaveno: - na výstavě Umělecké besedy na Slovanském ostrově 1946, k. č. 118 - vystaveno v Galerii Gottwaldov na výstavě Josef Čapek 1965, k. č. 67 - vystaveno v KGVU ve Zlíně 2004, k. č. 39 - Jízdárna Pražského hradu 2010 a Východočeská galerie v Pardubicích 2010. V Čapkově obraze Krajina je konturovaná síť obrazového centra proti vertikálám a horizontálám konstruktivistické narážky v Ránu trochu sešikmená a proti jeho ortogonální vyváženosti poněkud rozhýbaná. „Přilepením“ kosodélných forem na svah návrší se Krajina vzdálila optické realitě ještě víc než Ráno s jeho šachovnicovým rastrem, ale plynulejší malířské podání ploch mezi konturami, držených v zemitém zeleno-hnědém koloritu bez pestrých štětcových teček a šraf, vrátilo Krajinu k věcně tiššímu výrazu. Dalším natočením čtvercových tvarů na Bílém domku do diagonálního seskupení vzdálil Čapek krajinné téma ještě dál od pohledové reality. Na pomezí námětové zřetelnosti je udržel názorností bílé štítové stěny domku a kvetoucí louky v popředí, až tato názornost napomáhá porozumět seskupení čtverců postavených na vrcholy jako korunám stromů, narýsovaných a vybarvených s hravostí současně dětskou i důmyslnou. Typ důrazného uplatnění vertikálně-horizontálního a diagonálního rytmu v trojici rázovitých Čapkových obrazů z r. 1928 – Ráno, Krajina a Bílý domek – nelze míjet bez pomyšlení na konstruktivistický průzkum malířské nosnosti nejzazší meze harmonie elementů, redukovaných na horizontály, vertikály a diagonály v neoplasticismu Mondrianově a van Doesburgově.