Jan Štursa

Jan Štursa - jeden ze zakladatelů českého moderního sochařství.

Nezpochybnitelný talent se u něj projevil již v raném dětství. Roku 1899 se přihlásil na AVU, kde byl úspěšně přijat pod vedením J. V. Myslbeka.

Myslbek byl Štursovým nadáním nadšen a brzy se zapsal mezi jeho nejlepší žáky. Zpočátku byl jako mladý student ovlivněn secesním symbolismem, usiloval o poetické ztvárňování niterního světa člověka. V otázkách formy měl již na počátku mimořádně dobrý instinkt, který jej provedl jak fázemi impresionismu, expresionismu i kubismu. Ve všech fázích si zachoval vlastní, silný rukopis. 

Akademii Štursa úspěšně absolvoval v roce 1904. Díky stipendiu Nadace Josefa Hlávky podnikl hned na to studijní cestu do Mnichova, Švýcarska, Paříže a Londýna. V Paříži jej silně zasáhlo a ovlivnilo dílo moderních francouzských sochařů Bourdella a Maillola a dále práce italského sochaře Medarda Rossa.

Od roku 1908 pak Štursa pracoval na AVU jako Myslbekův asistent, až do vypuknutí první světové války.

Za války sloužil v Jihlavě a krátce na frontě u Haliče. Z vojenské služby jej nakonec vysvobodilo jmenování profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze, po smrti Stanislava Suchardy. Na Akademii zpočátku vedl medailérskou školu, poté se stal nástupcem J. V. Myslbeka (1919) a roku 1922 byl jmenován rektorem. Funkci Štursa zastával až do roku 1924. 

Umělcova poválečná estetika více či méně předznamenává civilismus. Nicméně Štursa nikdy neopustil základní východiska své zralé tvorby – hledání duchovního pojetí smyslového tvaru v bezprostředním kontaktu s viděnou realitou. 

Ke konci svého života se umělec věnoval převážně portrétní tvorbě. Známé jsou především portréty – Max Švabinský (1918), T.G. Masaryk (1920 až 1921), Alois Jirásek (1921), ad.

Konec života Jana Štursy nebyl příliš šťastný. Sužován bolestivými příznaky rozvíjející se syfilidy, se postřelil a na následky zranění 2. května 1925 zemřel. 

Pohřben byl 5. května 1925 na Vyšehradském hřbitově. In memoriam mu byla udělena Grand prix na Světové dekorativní výstavě v Paříži a v roce 1926 byla na jeho počest uspořádána posmrtná souborná výstava jeho díla v Zrcadlové síni Klementina v Praze.

Stal se řádným členem České akademie věd a umění a členem Societé Nationale des Beaux Arts v Paříži, SVU Mánes (1905-1925) a uměleckých spolků v Mnichově a Vídni.