Dílo Dalibora Chatrného, patří k výrazným a osobitým příkladům poválečného, abstraktního umění. Pro svou tvorbu autor uplatňoval širokou škálu vyjádření – kromě klasických výtvarných prostředků se přiblížil i projevům akčního a konceptuálního umění, fotografii a audiovizuálním realizacím. Dlouhodobě se ve svém díle zabývá rovněž sémantikou, významem slova a jeho možnou vizuální podobou.
Již na začátku šedesátých let, Chatrný radikálně omezil „sebe“ jako autorský subjekt díla, to jej vedlo ještě k většímu ponoru, opravdovosti a zájmu o samotný tvůrčí proces.
V druhé polovině šedesátých let začal Dalibor Chatrný pracovat na souborech perforovaných grafik. K nim posléze autor volně přidává díla provazová. Na zde uvedeném díle se prolínají obě tyto tendence (perforace a provaz). Dílo spadá právě do období konce šedesátých let, kdy provaz hrál v Chatrného tvorbě významnou roli. Vznikaly provazové obrazo-objekty nebo celé provazové grafické cykly, například: „Šňůrové projekty“ z roku 1970. Mimo to, stejného roku, v listopadu 1970, představil Chatrný svou osmihodinovou výstava, v Procházkově síni brněnského Domu umění. Dům umění byl tehdy oficiálně uzavřen z důvodů rekonstrukce. Výstavy se tedy zúčastnili jen zvaní hosté, jenž byli i samotnými tvůrci „výstavy“. Jednalo se o „kresbu v prostoru“, kdy návštěvníci galerie, propojovali přichystané kovové a plexisklové válce, sítí provázků.
Dílo a především samotný tvůrčí zápal a přístup Dalibora Chatrného je výjimečný. Jedná se o ukázkový příklad umělce, jenž zkoumal médiu, s nímž v danou chvíli pracoval, do těch nejpodrobnějších aspektů. Ve vzpomínce na Dalibora Chatrného, roku 2017 Jiří Hynek Kocman, pronesl: „Mně osobně na Daliborově tvorbě fascinovala především její lapidárnost a prostota. V diskusích se vyjadřoval ̦obyčejnými slovy a nepózoval jako řada rádoby intelektuálů. Jeho primární tvůrčí metodou byl selský rozum“.
Načítám aktuální verzi stránky.
