9Jaroslav Vožniak

1933 – 2005

Abstract painting

Jaroslav Vožniak se společně s Bedřichem Dlouhým, Janem Koblasou a Karlem Neprašem stal členem seskupení Šmidrové. Všichni společně vyznávali estetiku divnosti, kterou jejich teoretik Jan Kříž definoval jako „zvláštní formu posurrealistického symbolismu, proměněnou v nástroj bdělé imaginace ve službách niterných vizí i kritického vyrovnávání se společenskou realitou“. Kolektivní estetika „divnosti“ se prosadila jako alternativa k tehdy dominujícímu proudu strukturální abstrakce. I ve Vožniakově pojetí ona „divnost“ představovala výtvarný projekt otevřený do všech stran, nejen směrem k silně působící abstrakci, ale také směrem k věcnému světu. Ten měl do obrazu vstupovat branou většinou romanticky patetizované fantazijní metafory. Divnost vytvořila zvláštní formy posurrealistického symbolismu, proměněné v nástroj bdělé imaginace ve službách niterných vizí i kritického vyrovnávání se s realitou osudového vržení člověka do aktuální situace světa. V sedmdesátých a osmdesátých letech vzniká velmi důležitá řada malovaných obrazů symbolického obsahu, komponovaných jako kombinace relativně reálné scény s různými malovanými předměty, jakoby šlo o prostorově rozvinutou malovanou koláž. Jsou zde všechny nejsilnější složky bohaté malířovy představivosti. Vožniak pařil k nejvýznamnějším představitelům českého poválečného umění. Jeho tvorba zarhnuje mnoho stylů od postrrealistického symbolismu až po zvláštní formu světového pop-artu.